| |||
Dvůr Čumil, Kytka, Pohřbenej, Kostřička, Kokonek a Dušice Trochu polknu, když zvedne ruku. Věděl jsem, že někdo umřel, ale upřímně jsem netušil, že jich bylo až tolik. Činili se studenti. A temnota. "Hmm, asi bys nám je nechtěl jen tak vrátit, co?" Někdo by to prohlásil za vskutku velmi naivní otázku. Ve skutečnosti je jen trochu naivní. Sanko se přeci jen neobtěžuje ukazovat, když nemá nějaký ošklivý plán v té svojí lebce. Netuším sice, jak se mu tam udrží, ale nějak zjevně jo. Je to asi dost velký plán. Tak trochu vesmírný, možná. |
| |||
2. patro - dvůr Yqi, Simiel a ti dole na dvoře Ještě štěstí, že jsem to já, jinak bychom taky mohli vypadat touhle dobou jako šarpej. A při tom stačilo jen nepatrně pootočit hlavu, abych svedl energii pohybu do nárazu bokem. Ani tak nic příjemného - asi jako skok do zdi, ale stále ještě můžeme dýchat elegantním vlčím čumákem, ne zdegenerovanou troskou. "Jo, taky sem zaslechl něco takového." Odfrknu si přezíravě a pak o ně poněkud ztratím zájem. Nemám potřebu jim něco provádět, minimálně zatím, když netuším, co se tu vlastně stalo, a jeho úsudku věřit nehodlám. Je to sebestřednej pitomec. Pokud mě nikdo z nich nezastaví, a že se nechci nechat zastavit, vyrazím lehkým klusem ke schodům a dolů. Něco mě táhne ven na dvůr, ale než opustím bezpečí zdí, jen opatrně vykouknu ze dveří. Mám nepříjemný pocit v zádech. Skoro jako bych měl cítit každé smrtelné zranění, které jsem kdy utržil. Taky hned vím proč. |
| |||
DVŮR Přejedu oba pohledem po jejich reakcích. "ANI SE NEDIVÍM, ŽE PO POSLEDNĚ MUSELI NAJÍT NOVÉ OBĚTNÍ BERÁNKY." Dodám nakonec. "NO NE KAŽDÝ NA TÉHLE ŠKOLE MÁ KOČIČÍ VÝHODU." Zvednu kostnatou ruku, na které se zaleskne spousta malých rozbitých přesýpacích hodin. Jedny z nich jsou o něco větší a zdobnější. |
| |||
Dvůr momentálně snad především Chrys, mimo všechny ostatní Drcne do mne a kývne k černému přelivu země. To rozšiřujeme dvůr? Po jeho poznámce mi to ale dojde. Pokusím se kameny rozbít, nicméně jsou výtvorem hodně silné černé magie a neobjeví se na nich ani prasklinka. (38%) Takže to uděláme o něco jednodušeji. Roztáhnu prsty a z nich se do země zavrtají úzké kořínky, černou kamennou desku však již nadzvedávají mohutné tlusté kořeny, které mají sílu kámen převrátit. Dojdu na kraj jámy, abych se mohl podívat dovnitř. Když vidím v jakém je stavu, raději seskočím dovnitř a dám se do kontroly, jak na tom je, než abych ho tahal někam pryč. |
| |||
Dvůr (prosím představte si, že jsem to vybarvil tak krásně jako Rubus) Jsem skutečně rád, že je Rubus v pořádku a trochu provinile sebou cuknu, když zachytím myšlenku z podzemí. Už chci požádat Rubuse, jestli by s tím nemohl něco udělat, když se objeví dost nečekané a ne zrovna milé vyrušení. Tak podvědomě si šáhnu na krk a pak se zamyslím. "Ještě osm." Podoknu jen celkem tiše, i když stejně jako zelenej nemám páru o čem to vlastně mluví. I když v myslích místních tvorů jsem narazil sem tam na divnou vzpomínku, napůl snovou. Pak si uvědomím, že další mrtvý by asi nebylo dobré skóre a co nejnenápadněji drcnu do Rubuse a kývnu k magickým šutrům na zemi. "Náš tělocvikář?" |
| |||
Dvůr Sinead, Sem, Sanko, Jožin, bezvědomá Shrey, zakopaný Chrys, drak, problém Nu. 1, Rara Nejsem dost rychlý. Tortun sice nakonec odpadne, na což koukám dost nedůvěřivě a rozhodně se nehodlám dobrovolně přibližovat. Drak však odvolá Sin, která se mi vysmekne z náručí, jak to nečekám. Vytrhne liány, jak se na ně již pořádně nesoustředím a pokouší se s obouma odletět. Z nějakého důvodu si to ale rozmyslí, uloží se na trávníku a oba dva si šetrně položí k šupinám, kde je kryje vlastním tělem. Po všech ostatních loupe velkým zlatým okem. Sem se přidá k naší párty na dvoře. Podívám se po něm. Mne nic není. Tedy na otřesení a fakt, že nejsem ve svém těle. Prudce s sebou škubnu, když se mezi námi zjeví Smrťák. "Eh... Co?" Vyhrknu ze sebe, protože netuším o čem to sakra mluví. |
doba vygenerování stránky: 1.367595911026 sekund