| |||
DVŮR S jemným zavířením prolnutí dimenzí se objevím ve viditelném spektru, někde mezi všemi přítomnými. Přendán si kosu do druhé ruky a opřu se o ni. "NEUBĚHL ANI MĚSÍC A MÁTE TU DALŠÍ PÁRTY?" Ozvu se pobaveně a modré oči přejedou jednoho po druhém. "SKUTEČNĚ NEZAHÁLÍTE." |
| |||
Ošetřovna - dvůr Koutkem oka pozoruju ty dva a nejsem si vůbec jistý, jestli se rozbíjejí nebo spravují. Skoro to vypadá, že obé dohromady. Daleko víc pozornosti ale věnuji dění za oknem. Dokonce si stoupnu a napnu svaly, jako bych jim mohl pomoct, když šlahouny lapnou Tortuna. Za dveře ošetřovny se ale odvážím až teprve tehdy, když je čaroděj v bezvědomí. Rychle prohlédnu okolní mysli, při čemž té jeho se stále obloukem vyhnu a překvapeně povytáhnu obočí, když cinknu o tu dračí. Věnuju asi tak půl vteřiny tomu, že mu doplním pár zásadních myšlenek na to, že už je tu bezpečno, že kdekoli jinde jsou lidé a jiní draci a ti by mohli těm dvěma ublížit. A hlavně na to, že my jsme jeho přátelé. V podstatě to, co udělal On se svojí osobou. Kouknu na Rubuse, jak je na tom, ale hlídám, jestli se drak přecijen nerozhodne uletět. To bych ho asi musel zabrzdit o něco méně šetrně. Víc ať si to pak dořeší... Zaváhám. Teď je otázka, jestli skutečně bude ještě někdy něco řešit. Minimálně tady. Dvakrát se zhluboka nadechnu, postesknu si, proč nejsem věřící, protože bych se mohl ještě pomodlit. A velmi opatrně se dám na průzkum jeho mysli. Teď, když se mi neplete do úsudku můžu říct, že je snad všechno tam, kde to má být, ale je to skutečně výhra? Jak moc je takhle stabilní? |
| |||
Dvůr Chaos Škubnu sebou a proberu se, když se ozve výkřik, a zmateně se rozhlédnu kolem dokola. Nejsem tam, kde jsem byla a trochu ve mně zahlodá strach. Bolest instinktivně poznám. Pak se mi v zorném poli objeví obrovský zlatý čumák. A v hlavě myšlenky. Sin. Tak přeci říkala ta ne dračice, že se jmenuju. Zaváhám jen chvíli, ale mým očím je jeho barva prostě přirozeně příjemná, takže jako had vyklouznu z náručí, pokud se mu nějak nepodaří mě udržet, a snažím se doskákat co nejblíž k obrovskému drakovi. Tichounce zakňourám, jak vůbec nechápu, co se tu děje. Je tu moc tvorů a moc se jich nehýbe. |
| |||
Dvůr Nad pozemky se rozlehne dračí zavrčení. Zlatý drak nezasahuje, dokud není Tortun v bezvědomí. Když si však všimne, že se dráče probralo, přiblíží k ní hlavu. Pojď Sin, poletíme domů. Osloví dráče otcovským důvěrným tónem. Hned jak se vysmekne Rubusovi s náručí, pokusí se do jedné tlapy vzít opatrně dráče a do druhé čaroděje a vznést se. |
| |||
Dvůr zmetek, Sinead Už...Už... A v tom se zem kolem mne protáhne. Okamžitě se pokusím odrazit je temnotou, ale jsou to mrchy nějaké příliš odolné. (47%) Napínám svaly, do kterých přepaluji temnotu, ale šlahouny nepřetlačím, takže nakonec skončím na kolenou. V očích mi zlostně zažhne temnota, připravující se na protiúder, když se do mne zakousne silná bílá magie s kterou má černá co dělat. Co ovšem nečekám je zášleh divoké magie. Zavibruje mnou zlatá moc na kterou velmi horlivě odpoví zlatá síť a mezi temnotou vytryskne dračí moc. Z očí se pomalu vytratí vztek a začnu prudce oddychovat, jak se v těle začnou prát mocnosti. Svaly napnu proti rostlinám, teď však bolestí, jak se tělo mění. Prudce zatnu zuby a propnu se až zakloním hlavu. Nicméně tělem to zdaleka nekončí. Černý oblek se pomalu zabarvuje do odstínů zelené. Myslí se začnou zběsile prohánět vzpomínky myšlenky pocity... A pak všechno exploduje naráz. Těsně před tím než se propadnu do bezvědomí mi uteče bolestný výkřik, který se odrazí nad pozemky a dvorem. (40%) |
| |||
Dvůr Tortun, Sin Radši neodpovím, abych ho více nenaštval, to je momentálně to poslední co potřebujeme. Svůj strach z něj ani nemusím hrát. Rozhodně si uvědomuji, co všechno by mi mohl provést mrknutím oka a ani trochu se mi to nelíbí. Nicméně zvedne ruku a temnota útočící na štíty Linnova těla zmizí. Vypadá to, že splnil mé přání. Tak to jsem ani nečekal. Pomalu kývnu hlavou, že rozumím a trochu napnu ruce abych si dráče přerovnal a lépe se mi drželo. Při jeho poslední poznámce se podívám na obrovské nozdry za ním. No Linne omlouvám se. Asi své tělo zpět nedostaneš. Postesknu si v duchu, protože vzápětí využiji toho, že se soustředí na něco jiného. Ze země všude kolem něj vyrazí ze země pevné šlahouny, které se pokusí černého čaroděje co nejpevněji spoutat a ideálně dostat na kolena. Ve stejném okamžiku do něj plnou silou křísne bílá magie, která vytvoří cestu skrze jeho temnotu, aby do něj mohla praštit všechna nashromážděná zlatá magie, kterou se mi podařilo získat od dračice. (103%) Mají jediný cíl. Jdou po zlaté síti a snaží se podpořit zelenou moc jeho těla. Hned na to (pokud si nelebedím v žaludku draka) mohutnými skoky i s dračicí se snažím zmizet ze scény. |
doba vygenerování stránky: 1.5002381801605 sekund