| |||
Dvůr Zírám na černý kámen nad sebou, po chvíli to ale vzdám a zavřu oči. Šetřit energií, jinak by to taky nemuselo dopadnout moc dobře. Doufám, že se situace nakonec vyřeší kladně. Tedy rozhodně pro veřejné blaho. Když však podle zvuků a pachů usoudím, že se situace uklidnila, pokusím se o sobě dát vědět nějakým vysláním veřejných myšlenek a doufám, že je někdo zachytí. "Guys? Mohl by mne odsud někdo dostat?" Krystaly pode mnou povolí a roztříštím je, aby se sem měl někdo šanci dostat. Ležím tak zády na studené zemi a snažím se nevnímat bolest vystřelující z téměř podrcené ruky. Nedovolím si to ani zafixovat, protože mám pocit, že sám tu drť dohromady nedám. Energie mi pomalu utíká, jak se moje tělo snaží opravit všechny škody po telekinetických útocích. Říkám si, že je možná dobře, že už jsem vlastně mrtvý. |
| |||
DVŮR S jemným zavířením prolnutí dimenzí se objevím ve viditelném spektru, někde mezi všemi přítomnými. Přendán si kosu do druhé ruky a opřu se o ni. "NEUBĚHL ANI MĚSÍC A MÁTE TU DALŠÍ PÁRTY?" Ozvu se pobaveně a modré oči přejedou jednoho po druhém. "SKUTEČNĚ NEZAHÁLÍTE." |
| |||
Ošetřovna - dvůr Koutkem oka pozoruju ty dva a nejsem si vůbec jistý, jestli se rozbíjejí nebo spravují. Skoro to vypadá, že obé dohromady. Daleko víc pozornosti ale věnuji dění za oknem. Dokonce si stoupnu a napnu svaly, jako bych jim mohl pomoct, když šlahouny lapnou Tortuna. Za dveře ošetřovny se ale odvážím až teprve tehdy, když je čaroděj v bezvědomí. Rychle prohlédnu okolní mysli, při čemž té jeho se stále obloukem vyhnu a překvapeně povytáhnu obočí, když cinknu o tu dračí. Věnuju asi tak půl vteřiny tomu, že mu doplním pár zásadních myšlenek na to, že už je tu bezpečno, že kdekoli jinde jsou lidé a jiní draci a ti by mohli těm dvěma ublížit. A hlavně na to, že my jsme jeho přátelé. V podstatě to, co udělal On se svojí osobou. Kouknu na Rubuse, jak je na tom, ale hlídám, jestli se drak přecijen nerozhodne uletět. To bych ho asi musel zabrzdit o něco méně šetrně. Víc ať si to pak dořeší... Zaváhám. Teď je otázka, jestli skutečně bude ještě někdy něco řešit. Minimálně tady. Dvakrát se zhluboka nadechnu, postesknu si, proč nejsem věřící, protože bych se mohl ještě pomodlit. A velmi opatrně se dám na průzkum jeho mysli. Teď, když se mi neplete do úsudku můžu říct, že je snad všechno tam, kde to má být, ale je to skutečně výhra? Jak moc je takhle stabilní? |
| |||
Dvůr Chaos Škubnu sebou a proberu se, když se ozve výkřik, a zmateně se rozhlédnu kolem dokola. Nejsem tam, kde jsem byla a trochu ve mně zahlodá strach. Bolest instinktivně poznám. Pak se mi v zorném poli objeví obrovský zlatý čumák. A v hlavě myšlenky. Sin. Tak přeci říkala ta ne dračice, že se jmenuju. Zaváhám jen chvíli, ale mým očím je jeho barva prostě přirozeně příjemná, takže jako had vyklouznu z náručí, pokud se mu nějak nepodaří mě udržet, a snažím se doskákat co nejblíž k obrovskému drakovi. Tichounce zakňourám, jak vůbec nechápu, co se tu děje. Je tu moc tvorů a moc se jich nehýbe. |
| |||
Dvůr Nad pozemky se rozlehne dračí zavrčení. Zlatý drak nezasahuje, dokud není Tortun v bezvědomí. Když si však všimne, že se dráče probralo, přiblíží k ní hlavu. Pojď Sin, poletíme domů. Osloví dráče otcovským důvěrným tónem. Hned jak se vysmekne Rubusovi s náručí, pokusí se do jedné tlapy vzít opatrně dráče a do druhé čaroděje a vznést se. |
doba vygenerování stránky: 1.4571869373322 sekund