| |||
Dvůr Tortun, Sin Radši neodpovím, abych ho více nenaštval, to je momentálně to poslední co potřebujeme. Svůj strach z něj ani nemusím hrát. Rozhodně si uvědomuji, co všechno by mi mohl provést mrknutím oka a ani trochu se mi to nelíbí. Nicméně zvedne ruku a temnota útočící na štíty Linnova těla zmizí. Vypadá to, že splnil mé přání. Tak to jsem ani nečekal. Pomalu kývnu hlavou, že rozumím a trochu napnu ruce abych si dráče přerovnal a lépe se mi drželo. Při jeho poslední poznámce se podívám na obrovské nozdry za ním. No Linne omlouvám se. Asi své tělo zpět nedostaneš. Postesknu si v duchu, protože vzápětí využiji toho, že se soustředí na něco jiného. Ze země všude kolem něj vyrazí ze země pevné šlahouny, které se pokusí černého čaroděje co nejpevněji spoutat a ideálně dostat na kolena. Ve stejném okamžiku do něj plnou silou křísne bílá magie, která vytvoří cestu skrze jeho temnotu, aby do něj mohla praštit všechna nashromážděná zlatá magie, kterou se mi podařilo získat od dračice. (103%) Mají jediný cíl. Jdou po zlaté síti a snaží se podpořit zelenou moc jeho těla. Hned na to (pokud si nelebedím v žaludku draka) mohutnými skoky i s dračicí se snažím zmizet ze scény. |
| |||
Dvůr zdržovatel, Sinead, poté VŠICHNI "Není to prokletí." Povzdychnu si dost nenaloženě, když se zastaví. Je mi to ale skutečně úplně jedno a ví, že to okamžitě můžu udělat znovu... Takže mávnu rukou a v jedné mocné vlně skrz školu rozeženu temnotu. Všem se tedy vyčistí mysl a popud k dalšímu a dalšímu podněcování negativních emocí je pryč. Zároveň je ale navštíví pocit prázdnoty, jak je pryč i všemocnost. A jejich aktuální stav emocí zůstává. Jen se propašuje zpátky svědomí a zdravý rozum a takové ty zbytečné věci. "Teď už ale nezdržuj, nebo si dám záležet, aby někdo vtrhl do každého koutu školy a udělal pořádný poprask." Ušklíbnu se na něj. Teď již Zlatý k nám skloní hlavu. "Mimochodem, jsem si jistý, že jí oheň neublíží." Dodám navrch s úsměvem. |
doba vygenerování stránky: 1.596559047699 sekund