| |||
Boj o školu na dvoře Shrey, Tortun, možná Jožin či Rara Shreyiných nadávek si nevšímám. Věřím svým schopnostem, že ji udrží. Snaží se krystaly rozvibrovat, jejich struktura je však zcela jiná než na co by mohla být zvyklá, takže dostat se ze svého zneschopnění prostě nemá šanci. (119%) Skočím po něm, ale rozplyne se, zabrzdím v hlíně a rychle ho hledám pohledem, abych mohl znovu zaútočit, ale Shreyiny pokusy mne rozptýlí natolik, že si změny v půdě nevšimnu. (64%) Zahučím pod sem. Naštěstí mne ale oblek chrání dostatečně, než aby mi krabové nějak více ublížili a proti mé síle nemají šanci, takže se vyškrabu zase nahoru. (37%) Na nic nečekám a hned jak vyskočím na povrch, pokouším se podobným trikem vytvořit krystalovou jámu pod ním, do které bych ho mohl zavřít. (49%) Nic takového jsem ale ještě nedělal, takže si nejsem jistý jak to dopadne. A mám dojem, že se tvoří příliš pomalu. |
| |||
Dvůr především otrapa a Shrey Sleduji Shrey jak klesá dolů a při jejích slovech se usměji. Takže tenhle problémy už dělat nebude. A mluví o dvou, takže definitivně. Zaregistruji rychlý pohyb a koutkem oka zahlédnu krystalickou kopuli kolem Jožina. Než stihnu zareagovat, stejná věc potká i přilétající hračku. Příval nadávek ale již vnímám jen okrajově, protože se vrhá od ní směrem ke mne. Prozradil se útokem na studenty. Možná by mne býval dostal, kdyby to zkusil přímo proti mne, ale takhle se prostě jen z místa kam skočil rozplynu. (68%) Objevím se o kus vedle s povýšeně povytaženým jedním obočím. A přesně tohle bude jejich slabost. Hlasitě hvízdnu, až se to rozlehne nad pozemky. Když na něj mé schopnosti nepůsobí, uvidíme, jak si poradí s něčím jiným... Nicméně to bude chvíli trvat. Takže po rychlém uvážení co by zabrat mohlo, se pod Chrysem roztrhne zem, jejíž okraje se hemží rudými krabíky. Doufám, že něco takového nečekal a tak ho překvapím. (75%) Pokud to zabere, krabové by se ho měli pokusit v díře udržet. Ovšem na takové akce nejsou příliš zvyklí. (11%) |
| |||
Chodba na druhom poschodí --> Dvor Chrys, Tortun, okrajovo Jožin, Rarar S víťazným zábleskom v očiach cítim, ako to zaberie, aj keď som prvotne jednala čisto inštinktívne. Ešte som sa nikd nepokúšala rozorvať niekoho energetickú podstatu, a vedomie, že to dokážem, vo mne vyvolá pocit uspkojenia, ktorý len podnieti temnú podstatu, ktorá vo mne teraz víri. A pre teba je najpíjemnejšia podoba keď neexistuješ. Zavrčím, keď začne padať a prejdem dva kroky k oknu, aby som videla ako zmizne. S uspkojením zapátram po jej energii a nenájdem v blízkom, ani širšom okolí nič. Toto budem musieť povedať Tortunovi, ako sa mi to pekne... Len pomyslím na jeho meno a hneď si uvedomím, že ho cítim priamo pod sebou. Pozriem sa dolu, a v tom momente začujem tlieskanie, ktoré nerozoznám nijak inak ako pochvalné. Vystriem sa hrdo do plnej výšky a radostne sa usmejem na jeho pokynutie rukou. Telekinézou vytrhnem aj zvyšky okna, ktoré som predtým zničila, aby mi nezavadzalo, odhodím ho na kopulu so Svenom, preleziem dieru v stene a začnem sa spúšťať dolu. Splnila som čo si chcel, naozaj doslova, do poslednej bodky. Boli dvaja, tak som ich zozorvala pre istotu bez rozdielu, aby náhodou... Začnem mu hovoriť so šťastným leskom v očiach, keď zrazu len vďaka zmiešaným zmyslom od oboch rodičov zaregistrujem veľmi rýchly pohyb energie tvora oproti Tortunovi. Sekne ma to na konci vety, no stihnem sa len rozmachnuť chvostom. Chcela som okolo seba ešte vydať impulz telekinetickej energie, aby som sa ochránila, keďže som ešte stále nemohla aktivovať štít....Tortun to predsa nechcel... no nestihnem to. (37%) Kým sa stihnem nazdať, začnú sa na mne zjavovať akési kamene a celú ma pohltia, aj keď sa vo vzduchu zúrivo mrskám. Pritiahnu mi aj chvost bližšie k telu, napriek tomu je však v kryštáľovom väzení odmotaný okolo mňa na dobré dva metre, takže aj vzhľadom na svoju výšku sa zo mňa stane celkom slušný kolos. Ocitnem sa na zemi. Do riti, čo si to dovoľuješ ty.... Dávku štipľavých nadávok zastaví fakt, že ten zakuklený trapko v kapucni sa vrhne po Tortunovi. Na stotinu sekundy stuhnem, krv sa mi zastaví v žilách. Tortun bol....Tortuna som musela ochraňovať. Chcela som. Bol...bol všetko na čom mi záležalo, a teraz bol napadnutý, a ja.... Von...musím sa dostať von..uvoľniť sa... Zarevem, keď zistím že moja telekinéza nefunuguje, vôbec nebola k dispozícii, a keď sa skúsim premeniť do dračej podoby, v ktorej som nehmotná, tiež to nič nespraví. Nahnevane zasyčím. Nemôžem aktivovať štít, nedokážem ovládať teleknézu, ani sa premeniť.mysli Shrey, mysli, tak ako si si poradila hore....čo ti Tortun hovoril...ovládanie času a priestoru, ale ako...niečo jednoduchšie...sila...posilniť silu, a rýchlosť? Áno, áno... Skoncentrujem sa na svoju energiu, tú, ktorú som si tak dôsledne ukladala. Samozrejme, všetku energiu okolo seba som menila na čistú energiu, ktorá bola mojou podstatou, životnú, to nebola magická schopnosť, to bol základ môjho bytia, a tak mi zostala. Rýchlosť, sila...nejako...musím ju nejako dostať do svalov. Zatnem zuby. Každá hmota má svoju frekvenciu, a keby sa s ňou zladím, možno...treba len...musím sa nejako rozvibrovať, čo je v podstate len veľmi rýchle sťahovanie a uvoĺňovanie svalov...a keby to skúsim len na chvoste, ten je všade krížom cez tie kryštály... Skoncentrujem teda svoju energiu do dlhého chvosta, ktorý je všade okolo mňa, aby som ho posilila a naozaj ho skúsim rozvibrovať, aby som skúsila ten kryštáľ aspoň popraskať. Musela som sa najskôr dostať z neho. (65%) Keď sa mi to ale nepodarí, znova zarevem a presuniem energiu do svalov rúk a nôh, ktorými sa zase snažím ísť proti kryštáľu len čírou zlosťou a fyzickou silou. (54%) Do prdele čo je s týmto zatrateným šutrom! Zrevem a motivovaná strachom o Tortuna a potrebou chrániť ho vyšlem ďalšiu vlnu energie, v ktorej tenota buble a prská ako vriaci olej do svojho tela, tentokrát to kombinujúc, rozvibrujúc si rýchlosťou celé telo a takto vibrujúce končatiny, chvost aj krídla posilním a snažím sa tie kamene okolo mňa jendnoducho roztrhať zvnútra. (91%) |
| |||
Před společenkou čarodějů - pokoj čarodějů pod postelí Moje kouzlo má asi tak stejný efekt jako vždycky, ale jestli to tak můžu říct, tak snad ještě ničivější. Přikrčím se a tak se mi povede se vyhnout všem větším kouskům včetně meče (73). Čemu se mi nepodaří vyhnout je dopadnutí na všechny čtyři a vydávení obsahu mého žaludku. Snažím se zavřít oči, ale místo toho si v hrůze prohlížím krvavě kouskatou výzdobu okolí. Znovu se začnu dávit, až mi tělo zkroutí křeč. Po čtyřech se plazím směrem k naší společence a epicentru výbuchu. Snažím se tomu vyhnout, ale čím jsem blíž, tím častěji rukou šáhnu do lepkavého svinstva, které dřív bylo součástí mých spolužáků. Ještě nikdy se mi nepovedlo vybouchnout někoho. U dveří do společenky už mi nezbyly ani žaludeční šťávy a dávím na sucho, o to víc to devastuje moje tělo. Jediné štěstí je, že moje neviditelnost je skoro automatický reflex, takže stále drží, i když vím, že tady to nemusí být úplně výhra. Ve společence, jen za mnou klepnou dveře, se zhroutím na koberec a svinu se do pevného klubíčka, jak se snažím potlačit křeče. Teprve po pár minutách se začnu sunout dál s jasným cílem. Pod moji poste neviditelný, schovaný. |
doba vygenerování stránky: 1.4878828525543 sekund