| |||
Chodba 2. patro May, Simiel, Yqi?, Sonja, Mrtvolky Podpořím ji, aby nehodila hubu (76), v podstatě jí jen pustím nohy, když se chce vysmeknout a poměrně jemně ji postavím. Každý pohyb dělám pomalu a jen ona může cítit lehký třes, jak mnou lomcuje vztek. Tak utíkej, to jsi přeci chtěla celou dobu, že? Co nejdál ode mě. Tak je to v pořádku, máš alespoň půlku mozku. Jakmile ji pustím, proměním se do obrovského vlka (50), v očích se mi míchá jasně modrá s krvavě rudou. No díky, starý brachu, alespoň občas seš užitečnej, i když nechápu, proč si nevezmeš tohle zatracené tělo - to ty jsi zabiják a toho právě potřebujeme. Pomalým, tichým krokem se začnu přibližovat k postavě ve dveřích společenky směsy. je mi celkem jedno, kdo mě připravil o pomstu. Prostě zabiju kohokoli, kdo je v okolí a pak jsou na řadě trňáci. Doufám, že se dostanu do lesa. A nebo oni ven. |
| |||
na chodbě před dlačí společenskou místností Felix(Regie), Simiel?, Yqi?, Sonja, Svenové „Jo, jasně. Já bych tedy tomuhle neříkala oblečení.“ podotknu už jen tiše. Regie už neváhá a otevře dveře. Udělá ten krok a dveře se otevřou. Ve stejný moment jako jemu mi dojde, že je něco špatně. Jednoduše mi to prozradí čich a silné aroma (77). Stačí mi otočení hlavy, abych viděla tělo. Polknu. Ve chvíli, kdy mě Regie radí prchnout se mu vysmeknu z náručí (18) abych vzápětí dopadla tvrdě na zem. Skoky z náručí budu muset ještě hodně trénovat. Rychle se však seberu a snažím se co nejrychleji zmizet. (82) |
| |||
Společenka dlaci - před ní May, Simiel?, Yqi?, Sonja, Svenové "Jedině část, která by se okamžitě nerozpálila do ruda, nevypadli jí oči a nespustila se krev z nosu, a ta, buďme upřímní, tu není velká." Ušklíbnu se. Co sem tak pochytil, je to tu samé ucho a nebo je to naopak vůbec nezajímá. "Navíc nejsi nahá." Podotknu a konečně si otevřu dveře, abych mohl vyjít na chodbu. Hned se ale zarazím. Jen kousek od nás stojí nějaký kluk ve dveřích do vedlejší společenky. Navíc je před námi nějaká kopule, kde se jedno tělo kroutí a další dvě leží bez hnutí. "Co to tu sakra...?" Nedořeknu, jak se mi do nosu opře pach krve. Nemám problém ho identifikovat a je ho hodně. Výraz mojí tváře ztuhne. Někdo ji dostal dřív než já? Ale ta pomsta měla být moje! "Měla bys utíkat." Promluvím tichým, nebezpečným tónem k dívce, kterou držím v náručí, a povolím sevření, aby mohla seskočit. Chci zuby a drápy. Chci si to se všema vyřídit. V modrých očích se objeví rudé šmouhy. |
doba vygenerování stránky: 1.4771528244019 sekund