| |||
Před společenkou čarodějů - pokoj čarodějů pod postelí Moje kouzlo má asi tak stejný efekt jako vždycky, ale jestli to tak můžu říct, tak snad ještě ničivější. Přikrčím se a tak se mi povede se vyhnout všem větším kouskům včetně meče (73). Čemu se mi nepodaří vyhnout je dopadnutí na všechny čtyři a vydávení obsahu mého žaludku. Snažím se zavřít oči, ale místo toho si v hrůze prohlížím krvavě kouskatou výzdobu okolí. Znovu se začnu dávit, až mi tělo zkroutí křeč. Po čtyřech se plazím směrem k naší společence a epicentru výbuchu. Snažím se tomu vyhnout, ale čím jsem blíž, tím častěji rukou šáhnu do lepkavého svinstva, které dřív bylo součástí mých spolužáků. Ještě nikdy se mi nepovedlo vybouchnout někoho. U dveří do společenky už mi nezbyly ani žaludeční šťávy a dávím na sucho, o to víc to devastuje moje tělo. Jediné štěstí je, že moje neviditelnost je skoro automatický reflex, takže stále drží, i když vím, že tady to nemusí být úplně výhra. Ve společence, jen za mnou klepnou dveře, se zhroutím na koberec a svinu se do pevného klubíčka, jak se snažím potlačit křeče. Teprve po pár minutách se začnu sunout dál s jasným cílem. Pod moji poste neviditelný, schovaný. |
| |||
Chodba 2. patro May, Simiel, Yqi?, Sonja, Mrtvolky Podpořím ji, aby nehodila hubu (76), v podstatě jí jen pustím nohy, když se chce vysmeknout a poměrně jemně ji postavím. Každý pohyb dělám pomalu a jen ona může cítit lehký třes, jak mnou lomcuje vztek. Tak utíkej, to jsi přeci chtěla celou dobu, že? Co nejdál ode mě. Tak je to v pořádku, máš alespoň půlku mozku. Jakmile ji pustím, proměním se do obrovského vlka (50), v očích se mi míchá jasně modrá s krvavě rudou. No díky, starý brachu, alespoň občas seš užitečnej, i když nechápu, proč si nevezmeš tohle zatracené tělo - to ty jsi zabiják a toho právě potřebujeme. Pomalým, tichým krokem se začnu přibližovat k postavě ve dveřích společenky směsy. je mi celkem jedno, kdo mě připravil o pomstu. Prostě zabiju kohokoli, kdo je v okolí a pak jsou na řadě trňáci. Doufám, že se dostanu do lesa. A nebo oni ven. |
| |||
na chodbě před dlačí společenskou místností Felix(Regie), Simiel?, Yqi?, Sonja, Svenové „Jo, jasně. Já bych tedy tomuhle neříkala oblečení.“ podotknu už jen tiše. Regie už neváhá a otevře dveře. Udělá ten krok a dveře se otevřou. Ve stejný moment jako jemu mi dojde, že je něco špatně. Jednoduše mi to prozradí čich a silné aroma (77). Stačí mi otočení hlavy, abych viděla tělo. Polknu. Ve chvíli, kdy mě Regie radí prchnout se mu vysmeknu z náručí (18) abych vzápětí dopadla tvrdě na zem. Skoky z náručí budu muset ještě hodně trénovat. Rychle se však seberu a snažím se co nejrychleji zmizet. (82) |
| |||
Společenka dlaci - před ní May, Simiel?, Yqi?, Sonja, Svenové "Jedině část, která by se okamžitě nerozpálila do ruda, nevypadli jí oči a nespustila se krev z nosu, a ta, buďme upřímní, tu není velká." Ušklíbnu se. Co sem tak pochytil, je to tu samé ucho a nebo je to naopak vůbec nezajímá. "Navíc nejsi nahá." Podotknu a konečně si otevřu dveře, abych mohl vyjít na chodbu. Hned se ale zarazím. Jen kousek od nás stojí nějaký kluk ve dveřích do vedlejší společenky. Navíc je před námi nějaká kopule, kde se jedno tělo kroutí a další dvě leží bez hnutí. "Co to tu sakra...?" Nedořeknu, jak se mi do nosu opře pach krve. Nemám problém ho identifikovat a je ho hodně. Výraz mojí tváře ztuhne. Někdo ji dostal dřív než já? Ale ta pomsta měla být moje! "Měla bys utíkat." Promluvím tichým, nebezpečným tónem k dívce, kterou držím v náručí, a povolím sevření, aby mohla seskočit. Chci zuby a drápy. Chci si to se všema vyřídit. V modrých očích se objeví rudé šmouhy. |
doba vygenerování stránky: 1.4801239967346 sekund