| |||
Chodba Prvé poschodie Remmi, Suson, Sukui, Ysea Stojím opretá o stenu a sledujem okolie vydesená s rukou na spúšti. Keď ma v tom niečo chytí za ruku a ja letím vzduchom. Našťastie som pohotová a spustím gravitačný modul, aby som sa zastavila vo vzduchu. (61%) Keď sa zastavím, tak dopadnem na zem na nohy a zapnem gravitačný modul, aby som bola ťažšia tak, že trochu popraskajú podo mnou parkety a agresívne poviem hlasnejšie. “Grrrrr....JA! NIKAM! NEJDEM! Ak sa nebude na mňa útočiť nebudem ani ja na okolie...“ a držím si guľomet prilepený na hrudi ako sa strach zmenil na zlosť. |
| |||
Chodba 1. patro Sukui, Kirie, Suson, Remmi Jediný důvod proč jsem po té holce neskočila rovnou jak začala mít kecy bylo doufání že mi řekne něco co bych už sama nevěděla. A od draka Sukui se taky nic nedozvím. Takže se nejspíš nedokáže manifestovat sám od sebe. Bělovláska má jediné štěstí že nepokračuje ve stejném duchu. Místo toho ale začne po krátkém kontaktu se Sukui bláznit. Toho si tolik nevšímám, zvlášť když začne ustupovat stranou. To si jen otráveně odfrknu. Zase tohle. Nechala bych jí ať si vyvádí, to by však nesměla do rukou vzít tu kovovou věc ve které to cvakne. "Opovaž se!" zaburácím chodbou, ale ona teď není jen slepá, je i hluchá. Chybí mi už jen málo abych po ní skočila a z té slepice ještě vypadne že začne střílet?! Ocasem vztekle švihnu o zeď. "Nedotýkej se jí! Skončíš stejně!" křiknu na dívku když se tak hrdině postaví před Sukui. Zachránila tím Kirie před krvelačným útokem, ke kterému se rychle schylovalo. Slepota a panika. Tohle vypadá stejně jako stav který zasáhl kentaurku předtím v učebně. Jestli to je skutečně tím, nebo to způsobilo něco jiného si nemůžu být jistá. Ale dokud se nedotkla Sukui zdála se relativně normální. A jestli se mýlím a ona s tím nemá nic společného bude tu ještě veselo. Nic riskovat nebudu a Sukui je telekinezí přesunutá za roh, až za kus ledu (BB63). S ní přesunu i druhou dívku. Jen pro změnu na druhou stranu aby byl led mezi nimi.Opravdu se nehodlám vypořádávat s další splašenou. Se Sukui z dosahu už zbývá jen dostat nebezpečí co nejdál. Jako když v chodbě práskne bičem se objevím u Kirie z opačné strany. Slepá a hluchá nemůže tušit že se něco blíží. Chytnu ji za paži a jako hadrovou panenkou jí hodím k chodbě vedoucí ke schodišti. Nedržím přitom zpátky ani svou rychlost, ani sílu. Že bych už nejspíš neměla mít na svědomí další životy mi dojde až potom co se tělo ocitne ve vzduchu. Tak i když bych jí nejraději viděla proletět protější zdí, nebo se o ní rozprsknout…pokusím se Kirie neviditelnou silou trochu zpomalit. První pokus nevychází jak bych si představovala (28%), a ten druhý není o tolik lepší (48%). Ovlivnit ji je těžší než jsem doufala. Společně by ji ale měli zpomalit dost na to aby se jí nestalo nic tak vážnějšího. Takhle je to jednodušší než se jí pokoušet dostat do bezvědomí, to by taky mohlo dopadnout ztrátou hlavy. V rámci vteřin je pryč a já s dívkami v bezpečí za rohem. Na chodbě tam zůstal už jen kluk, kterého jsem doteď aktivně přehlížela. “Pohni sebou pro profesora nebo někoho kdo ji z toho dostane!” řeknu mu spíš varovně. Protože jestli se bude chtít přiblížit, už k ní nebudu tak šetrná. Šedovlásku nikam posílat nebudu, ta sama neví která bije a trvalo by než by někoho našla. Rychle se potom vrátím k Sukui. |
| |||
Učebna č.3 Jadelyn Mírně cuknu koutkem do úsměvu, když vidím její reakci. To slovo, takřka zasyčela. Rozhodně se tím, ale nenechám rozladit. “Máte pravdu. V mých dobách bylo více, jak patnáct minut zpoždění společensky nepřijatelných.“ zaletím pohledem k prázdnému místu za katedrou. “A vzhledem k tomu, že profesorka je pravděpodobně zaměstnána situací na ošetřovně, neočekávám její brzký příchod.“ vrátím se pohledem k Jadelyn. “Neplýtval bych tedy Vaším drahocenným časem.“ navrhnu s lehkým úsměvem. Opravdu si potřebuji promluvit v soukromí a s každou minutou je ta potřeba naléhavější. Jsem tedy připravený jí následovat, pokud se rozhodne třídu opustit. |
| |||
Učebna 3 Arthur Trochu sklopím hlavu a z pod krempy se jen zalesknou tesáčky v zubatém úsměvu. "Samozřejmě," zopakuji po něm tiše, s trochu zlověstným nádechem. Opět zvednu hlavu s již poměrně klidným výrazem. "Každopádně tady sedíme již poměrně dlouho. Myslíte, že profesorka vůbec dorazí? Zajímalo by mne, jak dlouho tu máme čekat v případě, že nedorazí profesor." |
doba vygenerování stránky: 1.4263339042664 sekund