| |||
Před kabinetem Chrys, Sonja Sprostě zakleju, když musím nečekaně napřáhnout ruce, abych si nerozbil rovnou hubu, ale moji změnu pohybu v kotoul Sven pochopitelně očekával. Sice jsem nepostřehl proč, ale zavrávoral a jeho další pohyb byl víc než předvídatelný. Ne, že já bych udělal něco jiného. Dřív než mu ale zvládnu zasadit pořádnou ránu, uklouznou nám nohy oběma a hodíme nepěkné tlamy. A jakoby to nestačilo, něco nás přichytí k zemi. Pokusíme se spojit a útočníka překvapit, ale zůstaneme jen překvapeně, i když nenávistně, zírat jeden na druhého. Jako jeden stočíme pohled ke Chrysovi, když promluví a současně i promluvíme. "Nesmíš mu ublížit!" Zazmítáme se, ale nevypadá to, že bychom byli momentálně schopni se osvobodit a tak se místo toho pět pustíme jeden do druhého, tentokrát mentálně. Nemůže nás vyrušit ani kuklička opodál, dokud nepadneme v podstatě současně do bezvědomí. |
doba vygenerování stránky: 1.3533539772034 sekund