| |||
Pokoj upírky 1 - chodba druhé patro Sven, Chrys Jen tak si ležím a přemýšlím nad tím jak se mu povedlo mě ovládnout a čím víc nad tím přemýšlím tím víc ve mě stoupá vztek. Asi to bude i tou temnotou, která mě zahalila, když jsem si se zavřenými oči, odpočívala. Nelíbí se mi, že mě někdo dokáže takhle manipulovat. Vůbec se mi to nelíbí. Nasraně vyskočím z postele. Pochoduju po pokoji a krev ve mě vře. Musím s tím něco udělat. Ale sama na něj nemám. Vyjdu z pokoje, jako na zavolání uvidím nějaké dvojčata, rychlosti upíra se k nim přesunu a na jednoho z nich skočím, zakousnu se a nasaju krev, jakmile polknu, zkusím jestli zatleská. (77%) |
| |||
U jezera - Před kabinetem Tortun, Chrys Když je až tak moc hrr, aby se dostal ke mě, až se skoro líbneme, moje cuknutí se promění v pád. Já jsem říkal, že je to fakt blbej nápad a že bychom mu nejdřív museli udělat lobotomii, aby ho nenapadlo, že něco nehraje, ale copak mě vůbec někdo poslouchá? Znovu ucoknu, když se objeví temná mlha a pokusím se jí sklepat z rukou. Bleskne světlo, ale to on vždycky používal magii víc. Asi by měl poslouchat svoje slova a nechat trénovat i mě. Pak se ale zhluboka nadechnu a čarodějovi nad sebou oplatím úšklebek. Jo, jemu ublížit nechci, to sedí. Sice za to, že na mě štve někoho dalšího by si nic jiného nezasloužil, ale prostě, ne, vždyť mi dal příležitost k něčemu jinému. Mrknu na Shrey a přezíravě se uchechtnu. "Sorry, zlato, jsi v pořadníku, ale nejdřív musím zařídit něco jiného než mi skočí na záda. Pak ta hloupá kobyla a pak, no proč ne, třeba ty a zbytek školy." Nechápu, proč nás odvedl od našeho milovaného života plného krve. Během mrknutí oka zmizím. Objevím se ve druhém patře před naším kabinetem. Nevýhoda jediné bytosti je ta, že protistrana o vás většinou ví předem. Jak sleduji dění u jezera a zároveň se soustředím, jestli se třeba zase neozve Sem, ani si nevšimnu plíživé temnoty, která mě postupně obklopí. Respektive všimnu, ale to už je dávno moc pozdě. Zvolna, velmi zvolna se usměju. Pravda, krev mi taky chybí. S tím se nedá než souhlasit. A teď krev poteče. Jestli si myslí, že po těch letech mě zvládne přemoct, tak se moc plete. A to nemluvím o tom, co mi provedl s tou dračicí. Nebýt mrtvá, tak bude hned druhá na řadě na sražení hlavy. Sleduju, jak se objevil přede mnou a ani jeden na nic nečekáme a na nic a nikoho se neohlížíme. Jediný problém spočívá v tom, že naše údery jsou úplně stejné. |
doba vygenerování stránky: 1.5305299758911 sekund