| |||
Sauna - Chodba 1. patro Sukui, Kirie, Suson, Remmi Tepla sauny si nakonec vlastně dlouho neužiju. Chtěla jsem tu počkat na Sukui jak jsem jí řekla. Počítám že to bude nějakou dobu trvat a já teď nemám náladu na relax ani trpělivé čekání. Přesně na takovouhle situaci jsem přece cestou dolů prošla kolem andělky. A možná…možná bych jí mohla zneužít pro víc než jen svoje pobavení. Zrodí se perfektní plán. Téměř. K naprosté dokonalosti mu schází jediný droboučký detail. Háček, který to může zhroutit jako fouknutí domeček z karet. Ale to se teprve ukáže, nejprve to musím uvést v chod. A na co čekat? Ze sklepení jsem před knihovnou než se stačí dveře sauny na jemné postrčení telekineze zavřít. Na chodbách nikdo není, nemusím se starat abych rychlým přesunem někoho nesrazila. Příliš omezovat se tak nemusím. Před knihovnou jen zpomalím na takovou tu běžnou rychlost chůze. Dveře se přede mnou zacnou neslyšně otevírat, než se však stačím vnést dovnitř stane se to znovu. Energie Sukui najednou zmizí. To není možné! Jak se tohle může pořád dít! Školou se rozlehne rozzuřené dračí zavrčení, které je nejen slyšet ale i cítit snad od sklepení až po poslední patro. Zhruba ve stejnou chvíli kdy se budova začne chvět. Zlehka mi to ujede a dřevo dveří pod prudkým sevřením telekineze zapraská. Ale to už jsem z přízemí pryč, zpola proměněná se objevím rovnou u bezvládného těla Sukui. Dlouhých křídel v úzkých chodbán nevyžiji, tak jsou přitažená těsně k tělu. Tentokrát už mě nezajímá jestli mi bude někdo překážet a s trojicí zacloumá silný poryv větru když kolem nich proletím, ne takový který by je odhodil, avšak dost aby ho pocítili. Jen ona se ani nehne, už předem držená telekinezí. Skloněná u dívky jemně položím černé prsty na její rameno, tam kde je vyobrazený drak. “Kde je. Kam mi zmizela…Že si nezmizel taky...” žádám ho naléhavě. Nemám nejmenší tušení jak to s tímhle drakem je. Dokáže se objevit sám od sebe i když tu ona není? Můžu jen doufat že ano. Panika už možná není taková jako poprvé co se to stalo, teď už vím proč z ní nic necítím…pořád jen nevím proč mi zase zmizela. A chci vědět co tomu tentokrát předcházelo. "Co. Se. Stalo!" zavrčím na tu novou která je Sukui nejblíže. Zlostný pohled víc než obvykle zářivých očí přejede postupně každého jednoho z nich a zastaví na tom co to táhne s tou hadí děvkou. Však ta je z něj taky cítit na sto honů. Jestli jim o mém rozpoložení nenapoví rozzuřený pohled, netrpělivě těkající ocas ani divoká aura která ze mě teď téměř sálá, jako horko z ohně...potom nenapoví nic. |
| |||
Učebna 3 Jadelyn Stáhnu svou ruku z jejího ramene, když vidím jak své paže založí na prsou. Očividně nesouhlasný postoj a doplněný ťukání prstů. Zdá se, že jí zdejší nekompetentnost vedení trápí opravdu hodně. Je to možná tím, že je zvyklá být na vrcholu. Ani já nemám o zdejším vedení nejlepší mínění, rozhodně tu chybí disciplína a řád. Množství mimořádných událostí je tu enormní. Opřu se lokty o desku stolu a složím ruce před sebou. Koutkem oka chvilku mlčky sleduji, jak těká pohledem po zbytku třídy. "Každá situace má řešení. Trápí Vás něco konkrétního ?" zeptám se s hlavou jen mírně natočenou jejím směrem. |
| |||
Učebna 1 Lyla, Salazar, Zephyr „Ahoj.“ Odpovím když sem přijde kluk, docela hezký taky uhnu a on kolem nás projde a jde si sednout. Chvíli ho sleduji, ale pak mně osloví opět ta dívka. „Ano to je, já v to doufám taky. A ne to nevím.“ Vytáhnu z kapsy mapu a snažím se najít ředitelnu, ale nic takového nenajdu. Pak však najdu něco co je označené jako sborovna. Je možné že se tomu zde říká jinak? Nakrčím nos, ale z mého přemýšlení mně opět někdo vytrhne. „Dobrý večer, ostatní přijdou. Myslím.“odpovím muži který nás zřejmě bude mít místo našeho třídního profesora. Doufám že bude tato hodina podnětnější něž hodina bílé magie, ano já vím co ta profesorka říkala a matka by mně vyčinila za mé chování, ale mohlo to také znamenat můžete být rádi že tu s vámi jsem, myslím. Vrátím mapu zase do kapsy kabátku a jdu si najít nějaké místo. Nakonec dojdu k tomu hezkému klukovi a zeptám se ho. „Ahoj je tady volno?“ |
| |||
Prvé poschodie Remmi, Suson, Sukui Vidím ako polovica z nich zmizne v čiernom oblaku, potom sa Tá pekná baba zrúti na zem. Pozerám, čo sa deje stále frustrovaná a už aj zmätená, keď zrazu cítiť vibrácie. Pozriem sa na toho chalana so zúfalým výrazom a poviem: Prečo je to tu také chaotické a kde môžem konečne nájsť toho triedneho profesora ? Potom sa pozriem po tej, čo padla a idem pomaly k nej, keď zrazu moju pozornosť upúta niečo iné, čo zachytili moje senzory. “NEKO !“ a s nadšením sa otočím, ale miesto mačky je tam moja spolužiačka, čo so mnou bola v hlavnej budove. Tak trošku posmutniem a potom poviem: “Ach, pardon. Mám dneska trochu rozladené senzory.“ A iba sa trošku usmejem. “Stalo sa tu to, že bol tu jeden Chalan s horiacimy nohavicami, ktorému trčal ľadový šíp z hrudi, Akýsi veľký zelený humanoid s vyschnutou rukou, vyčerpaný anjel a ešte asi ošetrovateľ. Potom všetci zmizli v čiernom dyme a potom tu boli otrasy hneď po tom ako hento dievča skolabovalo. Inak ja som Kirie. A nevieš, kde sa nachádza triedny profesor ?“ Ako ukážem na to dievča, tak pribehnem k nej, dám ju do stabilnej polohy a skúsim ju prejsť skenom, aby som zistila, čo jej je. Potom sa ju pokúsim prebrať a niečo spraviť, ale pokiaľ neviem, tak ostavam iba pri nej sedieť, aby som jej neublížila. (6%). |
| |||
všichni cestou, Aryania, Lyla, Salazar, Zephyr Když se začne zavírat pekelná brána, brána do areálu se naopak otevře. Projde jí mladě vypadající muž. S nosem zabořeným v mapě prochází školou, nepříliš věnující pozornost svému okolí. Mapu odloží až v okamžiku, kdy má učebnu 1 na dohled. Opře se do dveří a přejede pohledem všechny přítomné. "Dobrý večer," pozdraví melodickým hlasem, "nemělo by vás tu být poněkud více?" položí otázku tak nějak do davu, zatímco za sebou dveře opět zavře a postoupí do místnosti. |
doba vygenerování stránky: 1.4431409835815 sekund