| |||
Pokoj -> Jídelna Pouze letmo osazenstvo jídelny, abych se nikoho nedotkl a nikdo si nepřipadal vynechán. Nechceme přece vířit negativní emoce a krmit deprese z nedostatku cizí pozornosti. *Grrrrhhhhrr* Rozevřu oči a popadnu se za kručící břich. "Už je čas?" Chvíli se převaluju v posteli a přemýšlím, jak moc se mi chce vstávat. Myšlenka na jídlo je ale silnější. Jestlipak budu mít tentokrát štěstí. Podívám se, kolik že je vlastně momentálně hodin. Poté vyhrabu školní materiály a najdu si jídelní časy. "Štěstí!" Vystřelím z postele a upaluji do jídelny. Mám ještě chvíli čas, ale nehodlám nic nechat náhodě. Vtrhnu do jídelny a začnu se rozhlížet. Pomalu pochoduji po pravé straně a vyhlížím takticky nejvýhodnější místo. Třeba támhle. Krátce si sám pro sebe kývnu hlavou a zamířím k hornímu místu, přímo naproti ceduli. Procházím kolem osob sedících přímo u vchodu. Věnuji jim krátký pohled a pokud si všimnou, tak přihodím i napůl nervózní úsměv. U židle se pozastavím a zahledím se na ceduli. Udělám krátké, neškodně výhružné gesto a posadím se. Nervózně klepu nohama a nedočkavě pozoruji stůl, jestli už se náhodou někde nezjevila alespoň kapka krve. Pak můj zrak padne na velkou sochu uprostřed jídelny. Tohle tu bylo vždy? Zapřemýšlím se, ale nemohu si ji s ničím spojit. Nepřipadá mi příliš pravděpodobné, že bych si něčeho tak velkolepého v minulosti nevšiml. Tohle nějak smrdí... vaří se tu nějaký problém. |
doba vygenerování stránky: 1.5279719829559 sekund