| |||
ke společence dlaků Felix a případně nevychovanci cestou Nenechá zaskočit. On si profesor asi vždy něco najde. pomyslím si a jakmile trochu zpomalí, doženu ho. Radši než vedle naháče, než za ním. Tedy... Jak přemýšlím, co odpovědět a pohlédnu na něho. Můj pohled samozřejmě spatří i něco, co bych raději neviděla. Vyřčená slova tak zůstávají bez další odpovědi a na mé tváře ji vidět trochu rudé barvy. Naštěstí pro mě, vzhledem k mým vlasům to nemusí být patrno. Po chvilce trapného ticha dojdeme k nějakým dveřím. Ve vzduchu je cosi cítit, přiřadit to přesně k ničemu nedokáži, ale vím, že něco cítím. Felix to taky cítí a na rozdíl ode mě vypadá, že ví co. Já jen tuším, že to jsou nějaké osoby. |
| |||
Společenka čarodějů Jigme, kdokoliv cestou Cestou se ke mě připojí někdo mě neznámý. Začne mluvit a pěkně se usměje. Znám ho snad? Že bych ho už potkal před tou věcí? Furt to nemám v hlavě úplně v pořádku abych si mohl být jistý. "Ehm... Zdravím. Moc si teda nejsem jistý o čem mluvíte." Zapojím všecky mozkové buňky, ale i přesto že se snažím sebevíc tak si ho nevybavuju. Zaujal mě jeho náramek z krystalů, podobné už jsem viděl tam u nás u některých čarodějů. Třeba je ze stejné koleje. "Mluvíte trochu jako bysme se už potkali. Je to tak? Poněvadž jestli ano tak se teda omoluvám, ale nepamatuju si to." ujdu pár kroků a dodám se zvednutým obočím: "Nebo je snad něco špatně na technice tasení mého meče?" |
| |||
VT01 - Společenka čarodějů Chrys, kdokoliv cestou, Raziel Naposledy se otočím ve dveřích na profesora. Vyseknu mu hlubokou úklonu. "Ještě jednou děkuji!" Pak už se spokojeným širokým úsměvem vykročím ze dveří. Tohle chce dát zprávu rodině. A užít si to. No teda. A že to nijak nejde. Otec by měl vyhodit všechny léčitele. Znovu si promnu široký masivní náramek z krystalů. No tedy. Zahnu do chodby ke společenské místnosti. Ušklíbnu se. "Zdravím. Tak co, takhle už byste meč netasil?" Usměji se na něj. Rozhodně nemá šanci mne takto poznat. |
doba vygenerování stránky: 1.3848299980164 sekund