| |||
Před ošetřovnou - Ošetřovna - ven Překvapeně povytáhnu obočí když zjistím, kdo nám to otevřel. Zběžně natáhnu pach, jestli se nemýlím, ale asi ne. Třeba na ni moje léčitelské schopnosti udělali takový dojem, že se rozhodla taky něco přiučit. Zajímavé. Pootočím se tak, aby nebyla vidět rozsáhlá podlitina na mém těle a široce se na Aku usměju. „To je v pořádku, já pomoc nepotřebuju, nebudu tu zaclánět, ale Kura je na tom špatně a nejspíš by si měla lehnout.“ Popadnu dračici a pokud se bude chtít bránit, nenápadně zatlačím na polámaná žebra, aby nemyslela na hlouposti. Uložím ji na nejbližší volnou postel a narovnám se. Na těle jí zůstaly šmouhy mojí krve z poraněných dlaní. „Tady chvíli vydrží a vzhledem k tomu, jak je tu plno, já nebudu překážet.“ Zopakuju pro jistotu, protože se mi dívka zdá skutečně hodně mimo a s pocitem zadostiučinění vyklouznu ven. Co teď ale? Vyjdu ven na pozemky, kde roztáhnnu křídla a zařvu, že se mi vrátí můj řev ozvěnou. |
| |||
Ošetřovna - pokoj upírky I To by jeden neřek, jaká to může být prča. Hlavně Amorka je zábavná. A ty výrazy profesorů. Dusím se smíchy. Smích mě rychle přejde, zamrkám a vypadnu z ošetřovnu, jak nejrychleji dovedu, aniž bych někoho porazila. Pokud možno všem se po cestě vyhýbám. Zalezu do pokoje. Vyvalím se na postel a přemýšlím. |
doba vygenerování stránky: 1.6126418113708 sekund