| |||
Tělocvična - Ošetřovna Před nabídkou že bych ji vyléčila se kroutí jako by jí to snad mělo přihoršit. Jako kdyby snad magie místních léčitelů měla fungovat jinak. Ten posunek přejdu neurčitým prikyvnutím. Snad ji přijme až ji jednou bude skutečně potřebovat. Odchod z hodiny mi odkývne, tak jdu rychle pryč než si to třeba rozmyslí. Odejdu akorát když se to v tělocvičně začne zase mlátit. K ošetřovně nemusím daleko. Zajdu jen vedle do druhých dveří. |
| |||
Chodba 1. patro - Společenská místnost Luis Dojdeme do místnosti a posadíme se na pohovku, držím ho stále za ruku a koukám na něho. “Možná ti to přijde směšné, ale vyrůstala jsem mimo civilizaci. Hlavně poblíž hor. A dost jsme se stěhovali a byly jsme soběstační. A to kvůli magii kterou mám po svém otci. Je to magie života, málo prozkoumaná a velmi vyhledávaná. Proto si neustále dávám pozor. Otec mě jí učil správně používat, ale jsou i tací, kteří tuto moc zneužívají. Můžeš život zachránit nebo vyléčit jakákoliv zranění, aniž by po nich zůstaly jakékoliv stopy. Prostě jako by se to zranění nikdy nestalo. Ale můžeš tím i dotyčného zabít, můžeš mu vzít jeho životní energii a obohatit tu svojí. Prostě můžeš být téměř nesmrtelný! Ale to je špatné. Nikdo by neměl nikomu brát jeho život, život se musí chránit. Je to dar od samotného vládce života. A proto jsem se učila vždy pomáhat, chráním život jiných a neumím se bránit. Neučila jsem se to. A když tě vidím, jak mě a Maxe bráníš za cenu, že se ti něco stane, tak tě vidím jako svého prince na bílém koni. A byla bych moc štaštná, kdybychom byli spolu.” Jak mluvím, je vidět, že jsem v klidu a když domluvím, tak je na mě vidět, jak mi spadla tíha z ramen. “Jsi první, komu jsem se takhle svěřila, Luisi.” |
| |||
Učebna 1 Aryania Jak sedím v lavici a připravuji se na hodinu, tak mě osloví dívka, kterou jsem míjel u dveří. “Ale jistě, pro tak krásnou dívku je vedle mne vždy volno.” Mile se na ni usměju a pozorně si ji prohlédnu. Hmm, zajímavá bytost. Koukám, že je tu hodně zajímavých tvorů. Stále si ji prohlížím i když si sedne vedle mě. |
| |||
Sauna - Chodba 1. patro Sukui, Kirie, Suson, Remmi Tepla sauny si nakonec vlastně dlouho neužiju. Chtěla jsem tu počkat na Sukui jak jsem jí řekla. Počítám že to bude nějakou dobu trvat a já teď nemám náladu na relax ani trpělivé čekání. Přesně na takovouhle situaci jsem přece cestou dolů prošla kolem andělky. A možná…možná bych jí mohla zneužít pro víc než jen svoje pobavení. Zrodí se perfektní plán. Téměř. K naprosté dokonalosti mu schází jediný droboučký detail. Háček, který to může zhroutit jako fouknutí domeček z karet. Ale to se teprve ukáže, nejprve to musím uvést v chod. A na co čekat? Ze sklepení jsem před knihovnou než se stačí dveře sauny na jemné postrčení telekineze zavřít. Na chodbách nikdo není, nemusím se starat abych rychlým přesunem někoho nesrazila. Příliš omezovat se tak nemusím. Před knihovnou jen zpomalím na takovou tu běžnou rychlost chůze. Dveře se přede mnou zacnou neslyšně otevírat, než se však stačím vnést dovnitř stane se to znovu. Energie Sukui najednou zmizí. To není možné! Jak se tohle může pořád dít! Školou se rozlehne rozzuřené dračí zavrčení, které je nejen slyšet ale i cítit snad od sklepení až po poslední patro. Zhruba ve stejnou chvíli kdy se budova začne chvět. Zlehka mi to ujede a dřevo dveří pod prudkým sevřením telekineze zapraská. Ale to už jsem z přízemí pryč, zpola proměněná se objevím rovnou u bezvládného těla Sukui. Dlouhých křídel v úzkých chodbán nevyžiji, tak jsou přitažená těsně k tělu. Tentokrát už mě nezajímá jestli mi bude někdo překážet a s trojicí zacloumá silný poryv větru když kolem nich proletím, ne takový který by je odhodil, avšak dost aby ho pocítili. Jen ona se ani nehne, už předem držená telekinezí. Skloněná u dívky jemně položím černé prsty na její rameno, tam kde je vyobrazený drak. “Kde je. Kam mi zmizela…Že si nezmizel taky...” žádám ho naléhavě. Nemám nejmenší tušení jak to s tímhle drakem je. Dokáže se objevit sám od sebe i když tu ona není? Můžu jen doufat že ano. Panika už možná není taková jako poprvé co se to stalo, teď už vím proč z ní nic necítím…pořád jen nevím proč mi zase zmizela. A chci vědět co tomu tentokrát předcházelo. "Co. Se. Stalo!" zavrčím na tu novou která je Sukui nejblíže. Zlostný pohled víc než obvykle zářivých očí přejede postupně každého jednoho z nich a zastaví na tom co to táhne s tou hadí děvkou. Však ta je z něj taky cítit na sto honů. Jestli jim o mém rozpoložení nenapoví rozzuřený pohled, netrpělivě těkající ocas ani divoká aura která ze mě teď téměř sálá, jako horko z ohně...potom nenapoví nic. |
doba vygenerování stránky: 1.4823088645935 sekund