| |||
VT01 - směr ošetřovna hlavně Sin I když se Sin vydá dál do místnosti, zůstávám u zdi, kde mám oporu. Snažím se příliš nedýchat a pravidelně kopu do magie, aby fungovala ale ta mne zcela statečně ignoruje. Sleduji, že Zlatá oslovuje profesora. Vážně ho jako dračice... No to je jedno, to už není má starost. Zůstávám na místě, bez ní nikam nejdu. S každým nádechem je mi hůř a hůř. A hlavně po psychické stránce, protože je mi jasné, že budu muset potupně na ošetřovnu. Hrkne ve mne, když jí nařídí, že mne má doprovodit. To vypadám tak zle? Pokusím se jakž takž narovnat. Vydá se přímo ke dveřím. Přejdu tedy tím směrem. Pokyne mi, vyrazím tedy jako první, ale zpomalím natolik, abychom byli v podstatě vedle sebe, nebo o půlkrok. Pomalým krokem se plížím k ošetřovně. Nastane problém, když se dostaneme k hale. Velmi opatrně po nerovných kamenech zamířím do chodby. V první řadě mě do nosu zaštípe pach divoké magie. Pak mi pohled padne na modrásky a chobotničku, stejně tak profesora. Nedaleko na zemi sedí démon. A vypadá už v pořádku. To je dobře, vypadá to, že budu moct zase rychle vypadnout. Na ledových srdíčkách si málem rozbiji tlamu, ale tady naštěstí už opět je opora v podobě zdi. Dojdu ke dveřím ošetřovny, na které zaklepu. Tohle je tak... Potupné. |
| |||
VT01 k ošetřovně Kura Zarazím se. Vzhlédnu, ale dávám si pozor, aby se mi ve tváři nehnul jediný sval. To mě jako skutečně právě odpálkoval? Já se snažím. Fakt se zatraceně snažím, ale nikdo mi tu ani trochu nepomůže. Ani jsem si nevšimla, kdy se mi nehty protáhly do drápů, což je při zutnutých pěstech poněkud nepraktické. Opatrně ruce povolím, abych neměla díry úplně skrz dlaně a bez dalších slov se obrátím k odchodu. Mám doprovázet na ošetřovnu někoho, kdo mnou celý život pohrdá. Na zem odkápne horká krev, ale stále to nevypadá, že bych si toho všimla. U dveří počkám, než mě Kura dojde a trhnu hlavou, že má jít přede mnou. Držím se pár kroků za ní. |
| |||
VT01 - teplé bazény zbytek hodiny, okrajově Malachi, pak Shrey Uvažuji co budu po hodině dělat. Ten chlapec tam jistě tak dlouho nevydržel, navíc se mi nechce se táhnout nahoru do schodů. Napadne mne, že jsem tady vlastně viděla nějaké bazény. To by mohlo být podobné jako vřídla u démonů. Vyrazím tedy pomalým čtyřtaktem tím směrem. Sejdu dolů schody a všimnu si dívky z hodiny. Pokynu jí hlavou v pozdravu a přiblížím se k vodě. Stačí jedna packa, abych poznala, že jde o vodu studenou. Vyrazím tedy dál až dorazím k teplým bazénům. Jen vidím páru a spokojeně se usměji. Všimnu si, že je tady ještě nějaká dívka. Zamávám na ni. Pak si odepnu sukni a vrchní díl a ponořím se do horké vody. Zapřu se o všechny pacičky a spokojeně přivřu oči. |
doba vygenerování stránky: 1.30890417099 sekund