| |||
VT01 - k bazénům Spokojeně se ušklíbnu, když sem označena za vítězku. Sice asi přehlédnul, jak jsem umožnila vyřazení obra, ale tak co, nic se neděje, nikdo není perfektní, že? Ok, beru zpět, tenhle by měl bejt. Nakrčím obočí, když zmíní moji největší slabinu. "S nohama se učím sotva pár dní. Navíc sem těsně před hodinou došla k jezeru a zpět. Takže je mi líto, ale reálně jsem zhodnotila, že by mě první pometlo, co by kolem mě proběhlo, srazilo k zemi, a to jsem si v klidu ušetřila." Pokrčím rameny. Vzhledem k tomu, jak tato škola vypadá, skutečně se snažím si na ty slabý, nešikovný věci zvyknout a naučit se s nima, ale co jsem tak slyšela, tak ani oni se to nenaučí ze dne na den. S povzdechem zahýbu prsty u právě objevených nohou a vratce se postavím. Rovnováha je další věc, kterou jsem v životě nepotřebovala a tedy jsem jí ještě nepřišla na chuť. Přeměřím si pohledem volnou vzdálenost mezi mnou a dveřmi a poněkud nejistě se tím směrem volným prostorem vydám. Zuřivě tisknu zuby k sobě, jak sebou nechci před novým profesorem švihnout. Pokud mě nezastaví, nenechám se nachytat a protože vím, že za chvíli mám další hodinu, zamířím pomalým tempem k bazénům. |
| |||
VT01 - Ošetřovna Částečně Dan, ti na ošetřovně Ani nemusí říkat, že jsem udělal základní chybu. Nafackoval bych si za to sám, kdyby mě už dostatečně neztrestal ten, co mě vyloučil. Pozorně poslouchám, co nám vykládá a v duchu si nadávám, že příště musím být pozornější. A nesnažit se nováčky odklidit z cesty šetrně. Naštěstí nám následně dá pokyn, že si máme dojít na šetřovnu, což s povděkem přijmu. Danielle se mě sice zeptá, jestli jdu pokračovat, ale v tomhle stavu bych mohl taky přijít k mnohem vážnějšímu zranění, než jsou polámaná žebra. „Dojdu, jen se cestou stavím na ošetřovně. Pohlídejte zebru.“ Pokusím se na ně povzbudivě mrknout. Když už je jisté, že nic dalšího se dít nebude, vydám se k ošetřovně. Kývnu profesorovi u dveří, ale nějak se mi nechce pouštět hrudník, takže bez klepání loktem stisknu kliku a vklouznu do místnosti, kde se překvapeně rozhlédnu, kolik je tu tvorů. |
| |||
VT01 - hurá do společenky směsy Kisa, Sigi + zbytek Je fakt, že z profesorova projevu toho moc nepokládám za důležité. Jasný, na začátku hodiny se pořádně ostentativně rozhlédnu a pak zdrhnu do nejvzdálenějšího rohu, čímž možná nevypadnu hned na začátku. Ale jednoho jsem vyřadila! Jednoho jsem vyřadila! Jednoho jsem vyřadila! Jakmile je hodina ukončena, objeví se vedle mě Kisa s otázkou ohledně pokračování. Zamyslím se nad tím, co mě dneska ještě čeká a pak rychle přikývnu. Vzhledem k téhle hodině, tak další si snad ani nechci pamatovat. Ohlédnu se, kde máme démona, ale nevypadá moc zdravě. Přesto ale, když už sme s ním přišli a má tam tu kentaurku. "Hej! Červenej! Jdeš s náma?" Ať už je odpověď jakákoli, sama vykročím směr pokračování párty. |
| |||
Na dvoře Všichni přítomní Probudil jsem se na dvoře obrovské budovy, o které usuzuji je ta škola, na kterou bych měl chodit. Rychlým pohledem jsem si prohlédl architekturu majestátného ústavu a rychle hledal vchod, jeliož venku bylo celkem chladno. Než jsem otevřel jsem se ještě naposledy rozhlédl po zahradě a hledal jakékoliv projevy života, ale nikoho tam nebyl. Hlavní hala Všichni přítomní Po otevření těžkých dveří mne smetla fascinující podívaná na interiér školy a všechny doplňky vyplňující školní linie. Po pomalé chůzi halou jsem se dostal až do hlavní haly, kde jsem znovu spatřil Modrého a dalšího neznámého tvora. Raději jsem se jim velkým obloukem vyhnul, jelikož pohled na Modrého byl extrémně iritující. Po nalezení a zjištění základních informací, rozhodl jsem se odejít na svoji ubikaci a nějak si ustálit myšlenky. Svižným krokem jsem vyběhl do 2. patra a zamířil si to na společenku pro směs. "Tohle mi nepřipadá správně, chybí tu spravedlnost pro tento typ studentů." Nakonec jsem našel pokoj, kde spím a skokem se dostal do postele. Zamyšleně a upřeně hleděl na strop. Unaven z celého dne jsem stihl si dát rychlou sprchu a se zabořenou hlavou usnul. |
| |||
VT01 směr ke společence dlaků Hlavně May a případně kdo poslouchá cestou Nenamáhám se poznamenávat, že abych mohl jakkoli otipovat soupeře, což jsem osatatně udělal dávno, nesměl bych se zrovna zabývat tím, jak nespadnout přímo na hubu. Proměna mi za to nestojí a navíc si stále ještě nejsem jistej, jestli bych to nekomentoval sprostě, což by asi nebylo nejvhodnější. Doposlechnu si ale i zbytek jeho proslovu a pak natočím ucho směrem k May, která promluví na mě. Jen kývnu a vykročím z tělocvičny. Beru to nejkratší cestou k naší společence. Sice nevím, ve kterém pokoji má být, ale to by mohlo být dobrá místo k tomu, kde začít. Nespokojeně odfrkávám, až mi to nedá a přeci jen se proměním, aniž bych změnil tempo. „Příště to bude chtít lepší plán. Živej štít by asi nebyl od věci. Nebo aspoň si málem nerozbít hubu rovnou.“ Nemluvím přímo k ní, spíš tak obecně nadávám. Už dlouho nejsem zvyklý takhle prohrávat. |
| |||
Společenka čarodějové - ošetřovna Během mé tvorby mě napadne ještě jedna užitečná věc jak bych mohla pomoct zdejším tvorům. Přece jen je tady pořád někdo zranění a i nemoci se jim jistě nebudou vyhýbat. Nějaké základy mám z domu. Posbírám všechny věci, poprosím společenku ještě o krabici do které všechno uložím a schovám si do pokoje pod postel. Až budu mít všechno, tak se stavím za profesorem Semem. Protáhnu se a s Gyzmem v závěsu, tentokráte s dekou kolem ramen, vyběhnu ze společenky a hopsajícím skoky utíkám na ošetřovnu. Deka za mnou vlaje jako Supermanova plášťenka. Culím se od ucha k uchu. Pokud někoho potkám, tak mu zamávám a utíkám dál. Není čas, ztrácet čas. Vběhnu na ošetřovnu, zarazím se ve dveřích, zvednu ukazováček, otočím se na podpatku, vyjdu z ošetřovny, zavřu za sebou dveře. Zaťukám, vejdu a nadšeně spustím. "Dobrý den, říkala jsem si, že by se vám jistě hodil nějaký dobrovolník, jistě tady máte mocinky moc práce. A já umím být užitečná, ale teda nedělá mi dobře pohled na krev." |
doba vygenerování stránky: 1.4328968524933 sekund