| |||
VT01 směr ke společence dlaků Hlavně May a případně kdo poslouchá cestou Nenamáhám se poznamenávat, že abych mohl jakkoli otipovat soupeře, což jsem osatatně udělal dávno, nesměl bych se zrovna zabývat tím, jak nespadnout přímo na hubu. Proměna mi za to nestojí a navíc si stále ještě nejsem jistej, jestli bych to nekomentoval sprostě, což by asi nebylo nejvhodnější. Doposlechnu si ale i zbytek jeho proslovu a pak natočím ucho směrem k May, která promluví na mě. Jen kývnu a vykročím z tělocvičny. Beru to nejkratší cestou k naší společence. Sice nevím, ve kterém pokoji má být, ale to by mohlo být dobrá místo k tomu, kde začít. Nespokojeně odfrkávám, až mi to nedá a přeci jen se proměním, aniž bych změnil tempo. „Příště to bude chtít lepší plán. Živej štít by asi nebyl od věci. Nebo aspoň si málem nerozbít hubu rovnou.“ Nemluvím přímo k ní, spíš tak obecně nadávám. Už dlouho nejsem zvyklý takhle prohrávat. |
| |||
Společenka čarodějové - ošetřovna Během mé tvorby mě napadne ještě jedna užitečná věc jak bych mohla pomoct zdejším tvorům. Přece jen je tady pořád někdo zranění a i nemoci se jim jistě nebudou vyhýbat. Nějaké základy mám z domu. Posbírám všechny věci, poprosím společenku ještě o krabici do které všechno uložím a schovám si do pokoje pod postel. Až budu mít všechno, tak se stavím za profesorem Semem. Protáhnu se a s Gyzmem v závěsu, tentokráte s dekou kolem ramen, vyběhnu ze společenky a hopsajícím skoky utíkám na ošetřovnu. Deka za mnou vlaje jako Supermanova plášťenka. Culím se od ucha k uchu. Pokud někoho potkám, tak mu zamávám a utíkám dál. Není čas, ztrácet čas. Vběhnu na ošetřovnu, zarazím se ve dveřích, zvednu ukazováček, otočím se na podpatku, vyjdu z ošetřovny, zavřu za sebou dveře. Zaťukám, vejdu a nadšeně spustím. "Dobrý den, říkala jsem si, že by se vám jistě hodil nějaký dobrovolník, jistě tady máte mocinky moc práce. A já umím být užitečná, ale teda nedělá mi dobře pohled na krev." |
doba vygenerování stránky: 1.3978188037872 sekund