| |||
Upíří společenka - VT01 Tonka a pak všichni na hodině Posedáváme na gauči a nechávám ho vyprávět. Pozorně se snažím porozumět tomu, co říká, ale u některých výrazů a jeho celkově vět... Mám docela problém. Nakonec mě pohled na hodiny nad dveřmi upozorní, že za chvíli budu meškat. "Promiň..." Vychraplám. "Hodina." Dodám. Pokývnu mu hlavou na rozloučenou a zvednu se. Vyjdu ze společenské místnosti a zamířím dolů. Každý můj krok doplňuje čtvero klapnutí. Když vcházím do tělocvičny, zjišťuji, že je tady již několik tvorů. "Dobrýý. Věčer." Zazní můj chraplavý hlas a ustoupím ze dveří stranou, abych nepřekážela. Rozhlížím se, ale učitele nikde nevidím. No. Třeba dorazí. |
| |||
Knihovna - VT01 V Knihovně trávím plnohodnotný čas nad knihami o maskovacích kouzlech. Však hlídám si čas. Takže, když se přiblíží hodina, vše po sobě pečlivě uklidím a vyrazím k východu. V první části Knihovny potkávám Helen. Pokynu jí hlavou. "Dobrý večer." Pozdravím a mířím ven. Pokud se mne pokusí zastavit, omluvím se, že spěchám na hodinu. Seběhnu schody a zamířím přes malou tělocvičnu do té velké. Již je tady dost tvorů. Hlasitě pozdravím a stoupnu si kousek stranou. Přejíždím mezi nimi pohledem a uvažuji, zda jsou tu noví studenti, či je jeden z nich profesor. Pokud na mne Sarah padne pohled, pokynu jí hlavou. Nakonec složím ruce na hrudi a čekám. Stojím jak jen slušně nejdál to jde od Malachi. |
| |||
Ošetřovna - po stopách Modrého To je pěkně v řiti. Až se to dozví, tak nebudeme jenom dva, ale při nejmenším čtyři. Jak já se do téhle situace dostal? Vlastně co, vždyť za to může ona. A jestli jí něco takového řekneš, tak tě rozmete na tolik kousků, že už tě nikdo nedá dohromady. Podívám se znovu na Vengeho, vzdychnu, pohladím ho po rameni a na Rubusuv popud odejdu z ošetřovny. Teplota kolem mě značně klesá a pod mýma nohama se tvoří led. Zkusím najít Modrého, tady nejde jen o mě musíme se domluvit a ochránit potomky. Tím začneme, pak můžeme pokračovat v dalších problémech a že jich mám sviňsky. Bylo by mi líp někde na dně jezera, ale to by mě vykopala. |
| |||
Jezero - VT01 Hladina jezera se zavlní pod ne zrovna jemným výrazem, který použiju, když si uvědomím, že jsem se unáhlila a budu muset zpět do školy. Po namáhavé cestě už nadávám skutečně skoro při každém kroku, ale velmi tlumeně a o něco decentněji, než u vody. Nikde se nezdržuju a doplahočim se rovnou k tělocvičně, kde nic nezkoumám, protože je mi to momentálně zcela a upřímně jedno, a rovnou sebou plácnu na zem, kde nechám ty ptoklaté nohy zmizet a zkroutím se tak, abych si mohla rukama trochu promnout ploutev a rozehnat křeče, které mi nepříjemně uvízli v mysli z poloviny pozemků. Taky mám trochu odřený loket a obě dlaně. |
| |||
Hodina šachů - knihovna Musím uznat, že dryáda, byla zdatnou soupeřkou, ovšem nic co bych se svým skvělým intelektem nezvládla. Spokojeně jsem se usmála a pohodila svou bujnou zlatou hřívou. Potlesk byl jen dovršením mé výhry. "Děkuji za hru." Se samolibým úsměvem kývnu i na profesora. No, co já mám být na co hrdá. By mě zajímalo, jestli ta blbka(Shrey) aspoň ví co jsou šachy. Zajisté nikoliv. "Nashledanou." rozloučím se s oběma a zamířím zpět do školy. Pro dnešek už nemám žádné další hodiny, takže mohu jít navštívit knihovnu. Pokud někoho potkám, tak ignor. Tedy kromě pana Ortegy a profesorů. Ty uctivě pozdravím. V knihovně se rozhlédnu a vyfouknu vzduch z plic. Doufám, že je tady nějaká knihovnice, jinak asi nic nenajdu. "Halo?" zašeptám a natahuji krk, zda někoho nezahlédnu. |
| |||
jídelna - VT01 Ušklíbnu se na ty dva. Vlastně to byla i docela zábavná debata. "A beru sázky, tak mi pak dejte vědět." Zachechtám se. "Bohužel jsem vzorná studentka, takže teď musím běžet. Pokud přežijete, třeba nějak domluvíme pravidla vyplácení výher." Znovu se uchechtnu, ladně vyskočím z lavice, protáhnu se a lehkým poklusem, abych rozhýbala krev, ale prd, protože se stejně nezadýchám a třeba budu první, vyrazím k tělocvičně. Když projdu do druhé místnosti, překvapeně se zastavím a prsty přejedu nejprve po stěně a pak i po zemi. Tak tahle výzdoba se mi moc líbí. Teprve po seznámení se s povrchem si uvědomím, že tu nejsem sama. Kývnu Jožinovi, ostatně to on po mě přeci něco chce a pak si prohlédnu postavu na zemi. "Ahoj?" Nejsem tu dost dlouho na to, abych si byla jistá, jestli je to student nebo profesor. |
doba vygenerování stránky: 1.5121340751648 sekund