| |||
Chodba v 2. patře nikdo konkrétní, jen mírný stalking Poočku stále sleduji dění okolo, zvláště, když se Sinead odebere až k jezeru. Pak si všimnu, že se přesunula. Natáhnu svou mysl, abych prozkoumala, co to pozoruje. Malou myš. A podle všeho je to ta polodračice. Zajímavé. Nic více se ale neděje, takže oko zase zavřu. Po nějaké době najednou vyrazí ke škole. Nese ji v tlamě. Ona vážně někomu pomáhá. Fascinující. Počkám, až zmizí ve škole a sletím ze střechy. Proměním se do menší podoby a pomalu kráčím za ní. Vyjdu do druhého patra. Opřu se o zeď v chodbě, ruce založené na prsou, zavřené oči. Čekám na ni. Schovala bych se za roh, ale stejně ví, že jí sleduji, takže to nemá smysl. |
| |||
Chodba v 2. patře před kabinetem Sinead, Shrey Vrátím se ke své práci. Uběhne hodina a já se podívám na hodiny. Měl bych najít ty dvě studentky. Nicméně jsem zrovna uprostřed práce, takže to ještě odložím, najdu ji až posléze. Po další hodině ale ucítím divné myšlenky, které se rapidně blíží. Pak to doprovodí škrábavé zvuky. Odložím pero a zvednu se z křesla, abych se zašel podívat, co se to děje, to už ale ty dvě mysli cítím přímo za dveřmi. Přejdu tedy jen ke dveřím a otevřu je. Zamrkám, když mám před sebou dračí čumák s fialovou koulí na křečka s myší uvnitř. Nehledě na to, že cítím dost krvelačný proud myšlenek. Zapátrám pod nimi a objevím Shrey. Tázavě povytáhnu obočí. Ustoupím ze dveří a položím ruku na zeď. Kabinet se rozšíří o velikou plochu o velikosti Sin a dveře jí umožní průchod. Zavřu za ní dveře, které se vrátí do původní velikosti. "Co se stalo?" Zeptám se prostě, protože se mi moc nechce ani jedné se vrtat v hlavě. |
| |||
Pozemky - škola - Oranilův kabinet Shrey, Oranil a ten, kde si všimne obrovského draka ve škole Docela mě potěší, že nezačne dělat blbosti a při letu ke mně sem tam dolehne nějaký útrček mučení z její hlavy. Když se na to zaměřím, tak musím popřemýšlet, jestli si tolik nepamatuje mojí lidskou podobu nebo jestli jde o někoho jiného. Zajímavé. Přistanu před školou a bez váhání zamířím dovnitř. Zároveň se snažím vypátrat kde je Oranil. Nezmenšuju se a mám pocit, že škola uhýb nějak méně ochotně než obvykle, ale to se mi může zdát už třeba jen proto, že normálně jsem mnohem ochotnější se zmenšit sama. Sakra, tahle si odřu šupiny a fakt nevim, kdo mi je teď bude mazat. Ne zrovna příjemně se dostanu až před dveře jeho kabinetu, abych zjistila, že nemám jak zaklepat. Hlasitě zavrčím a v okolí nechám zaznít myšlenky. Ťuk, ťuk, ťuk. Pokud se ani po tom Oranil neukáže, zkusim čumák, drápy a nakonec se pokusím dveře vyrazit, ale doufám, že k tomu se nedostanu. |
doba vygenerování stránky: 1.3427999019623 sekund