| |||
U školy - VT01 May a osazenstvo tělocvičny, možná někdo cestou Poškrábu se na rameni. „No, jo, on ji dost krotí, ale mě šípem poctila hned při prvním setkání a to jsem se chtěl jen seznámit.“ Ušklíbnu se, jako by to nic nebylo, i když tehdy jsem měl k smrti fakt blízko. „Teoreticky je to proti školnímu řádu a na vyloučení, ale to ti už bude prd platný a nehody se prostě občas stávají.“ Nezním, jako by mě to zvlášť trápilo. Mám vyhlídnuto pár tvorů, kterým je lepší se vyhnout, ale zbytek, no nějak to rozchodím. „Tak to asi budeme mít hodně předmětů spolu.“ Zaraduju se, ale pak si uvědomím, že jeden ze jmenovaných předmětů je dnes a zjevně i jí to dojde. Zadívám se na oblohu a odhadnu si stíny, vzhledem k tomu, že hvězd moc vidět není. „No, čas je tu trochu zrádná veličina, tak bychom se možná měli jít podívat, abychom o něco nepřišli.“ Pokrčím nakonec rameny, vzhledem k tomu, že jsem došel k názoru, že čas se stejně nachýlil a nezbývá než jít na další hodinu. Jen doufám, že tam Miko nebude. Vyskočím na nohy a natáhnu k ní ruku, pokud bude chtít pomoct. Opráším se a mrknu na ni. „A teď, když dovolíš... nerad bych si zkazil image.“ Pobaveně se ušklíbnu, i když je to možná z části tím, jak všichni zírají na nahýho kluka, kterej si jen tak vykračuje chodbou. Doma to bylo normální, ale tady jsou všichni trochu přecitlivělí. Pokud už nemusím na nic odpovídat, proměním se do vlka, oklepu, abych urovnal hebkou srst a asi o krok před ní vyrazím k tělocvičnám. Držím takové tempo, aby mi v pohodě stačila i na dvou nohách. Když dorazíme k tělocvičnám, je mi hned jasné, že první rozhodně nejdeme. Projdu malou tělocvičnou až do velké, kde se rozhlédnu po osazenstvu a radši se přesunu dál od skrumáže u dveří, kde si lehnu a široce zazívám. Všude je tu takové uspávající horko, hmm. |
doba vygenerování stránky: 1.5735991001129 sekund