| |||
Upíří společenka - VT01 Tonka a pak všichni na hodině Posedáváme na gauči a nechávám ho vyprávět. Pozorně se snažím porozumět tomu, co říká, ale u některých výrazů a jeho celkově vět... Mám docela problém. Nakonec mě pohled na hodiny nad dveřmi upozorní, že za chvíli budu meškat. "Promiň..." Vychraplám. "Hodina." Dodám. Pokývnu mu hlavou na rozloučenou a zvednu se. Vyjdu ze společenské místnosti a zamířím dolů. Každý můj krok doplňuje čtvero klapnutí. Když vcházím do tělocvičny, zjišťuji, že je tady již několik tvorů. "Dobrýý. Věčer." Zazní můj chraplavý hlas a ustoupím ze dveří stranou, abych nepřekážela. Rozhlížím se, ale učitele nikde nevidím. No. Třeba dorazí. |
| |||
Knihovna - VT01 V Knihovně trávím plnohodnotný čas nad knihami o maskovacích kouzlech. Však hlídám si čas. Takže, když se přiblíží hodina, vše po sobě pečlivě uklidím a vyrazím k východu. V první části Knihovny potkávám Helen. Pokynu jí hlavou. "Dobrý večer." Pozdravím a mířím ven. Pokud se mne pokusí zastavit, omluvím se, že spěchám na hodinu. Seběhnu schody a zamířím přes malou tělocvičnu do té velké. Již je tady dost tvorů. Hlasitě pozdravím a stoupnu si kousek stranou. Přejíždím mezi nimi pohledem a uvažuji, zda jsou tu noví studenti, či je jeden z nich profesor. Pokud na mne Sarah padne pohled, pokynu jí hlavou. Nakonec složím ruce na hrudi a čekám. Stojím jak jen slušně nejdál to jde od Malachi. |
| |||
Ošetřovna - po stopách Modrého To je pěkně v řiti. Až se to dozví, tak nebudeme jenom dva, ale při nejmenším čtyři. Jak já se do téhle situace dostal? Vlastně co, vždyť za to může ona. A jestli jí něco takového řekneš, tak tě rozmete na tolik kousků, že už tě nikdo nedá dohromady. Podívám se znovu na Vengeho, vzdychnu, pohladím ho po rameni a na Rubusuv popud odejdu z ošetřovny. Teplota kolem mě značně klesá a pod mýma nohama se tvoří led. Zkusím najít Modrého, tady nejde jen o mě musíme se domluvit a ochránit potomky. Tím začneme, pak můžeme pokračovat v dalších problémech a že jich mám sviňsky. Bylo by mi líp někde na dně jezera, ale to by mě vykopala. |
| |||
Jezero - VT01 Hladina jezera se zavlní pod ne zrovna jemným výrazem, který použiju, když si uvědomím, že jsem se unáhlila a budu muset zpět do školy. Po namáhavé cestě už nadávám skutečně skoro při každém kroku, ale velmi tlumeně a o něco decentněji, než u vody. Nikde se nezdržuju a doplahočim se rovnou k tělocvičně, kde nic nezkoumám, protože je mi to momentálně zcela a upřímně jedno, a rovnou sebou plácnu na zem, kde nechám ty ptoklaté nohy zmizet a zkroutím se tak, abych si mohla rukama trochu promnout ploutev a rozehnat křeče, které mi nepříjemně uvízli v mysli z poloviny pozemků. Taky mám trochu odřený loket a obě dlaně. |
| |||
Hodina šachů - knihovna Musím uznat, že dryáda, byla zdatnou soupeřkou, ovšem nic co bych se svým skvělým intelektem nezvládla. Spokojeně jsem se usmála a pohodila svou bujnou zlatou hřívou. Potlesk byl jen dovršením mé výhry. "Děkuji za hru." Se samolibým úsměvem kývnu i na profesora. No, co já mám být na co hrdá. By mě zajímalo, jestli ta blbka(Shrey) aspoň ví co jsou šachy. Zajisté nikoliv. "Nashledanou." rozloučím se s oběma a zamířím zpět do školy. Pro dnešek už nemám žádné další hodiny, takže mohu jít navštívit knihovnu. Pokud někoho potkám, tak ignor. Tedy kromě pana Ortegy a profesorů. Ty uctivě pozdravím. V knihovně se rozhlédnu a vyfouknu vzduch z plic. Doufám, že je tady nějaká knihovnice, jinak asi nic nenajdu. "Halo?" zašeptám a natahuji krk, zda někoho nezahlédnu. |
doba vygenerování stránky: 1.3433530330658 sekund