| |||
Společenka směs především Sigi Nějakou mnohonohatou slečnu srdečně ignoruji. Skoro jsem nepostřehla, že někoho odlepuje od zdi. Jsem přece v náručí mého statečného démona, no ne? Spokojeně se usměji, když řekne, že si čas vždy udělá. "Nevím, jak by to schvalovali učitelé." Namítnu však, ale je vidět, že to je momentálně to nejmenší, co mě trápí. "Možná bych se mohla naučit levitaci!" Rozsvítím se najednou. Někde jsem ji viděla mezi volitelnými předměty. Třeba by mi to se schody pomohlo. a možná taky s podáváním šípů. Hmmm. Postaví mě na zem, tak si neodpustím letmou pusu na tvář jako poděkování. Pohodím ocasem. "Inu je to patro kolejí a momentálně asi není tolik hodin..." Pokrčím rameny. Zatím se ale nikam nejdu, protože uvažuji nad tím, zda nenavštívit napřed Svena. Třeba by mi i poradil. |
| |||
2. patro Hemžení „Na tebe si čas udělám.“ Nepatrně pokrčím rameny. Když jsme nahoře, překvapeně mrknu, kolik je tu různých tvorů. Nejprve strážkyně, které kývnu radši jen velmi opatrně, a Tonka, pak nějaká trojice divně přebíhající chodbu, až se musím zastavit. Zamyšleně postavím kentaurku na zem. „Nezdá se ti, že je tu nějak moc živo dneska?“ Pokud se rozhodne pokračovat, ani se už nebráním a odevzdaně ji následuji. |
| |||
2. patro nad schody Tonka, procházející kentaurka s démonem, hluk v povzdálí Pokývnu mu hlavou v odpovědi na pozdrav, ale tvářím se pořád stejně zmateně. On se tváří taky tak, ale rozhodně z něj ještě nevypadlo, co se vlastně stalo. A že mne to zajímá. To se tu umí všichni teleportovat? Když prohlásí že byl na výletě, zatvářím se zklamaně. Takže jen plané sliby, jako vždycky. Skoro mám chuť ho tam takhle nechat, když dodá další větu. Nadějně se na něj podívám. "Co?" Zeptám se chraplavým hlasem se zájme. Když tak pěkně poprosí, kývnu hlavou na souhlas a pavučina se odlepí od zdi. Lehce se zhoupne k zemi, takže zlehka dopadne na nohy a pak se odlepí od něj. Nakonec natáhnu ruku a smotá se mi v ní. V okamžiku, kdy sundavám Tonku ze zdi, tak ucítím vibrace, takže se natočím, včas, abych uhnula z cesty démonovi, který nese kentaurku. Na oba dva se usměji. Alespoň někoho tady rasově poznávám. Třeba ví, kde je Bell. Nicméně oni pokračuji do chodby, odkud se ozývají další hlasy. Zatím se ale otočím k Tonkovi, zda je v pořádku. |
doba vygenerování stránky: 1.6301119327545 sekund