| |||
schody a pak ven Felix Místo okamžité odpovědi mě očichá. Nebráním se. Není proč. Kdyby chtěl útočit, tak by to pravděpodobně už udělal. Pak kývne a nakonec poukáže hlavou na schodiště dolů. Sice jsme rovna vyšli nahoru, ale co. Tak si je dám dolů a pak teprve až nahoru. Snažím se ho držet, ale v lidské podobě nemám šanci držet krok s vlkem. Pro něho to tak znamená občasná čekání. |
| |||
1.patro Sigi "No to já moc taky ne... Ale ten výt..." Zamyslím se. "Výtah, by se tu fakt hodil." Řeknu nakonec. Zakloním se, abych trochu viděla. "Můžeme do nějaké ze společenek..." Napadne mne nakonec. Když už jsme takhle vysoko a on nechce dolů... |
| |||
Nad schody Yqi Nějak mi stále nedochází, že jsme fakt asi vyvázli od maléru bez nějakých následků. Automaticky poslouchám její navigaci, ale když se mě nahoře zeptá, co teď, jen se bezradně rozhlédnu kolem. "Já... nejsem si jistý..." Jedna z mála věcí, co vím je, že nechci potkat ani profesora dole, ale asi ani toho nahoře. |
| |||
Schody a ven? May Zaváhá a pak dokonce sklopí oči. Zarazím se. To jsem moc nečekal. Pozoruju, jak vyjde až ke mně a začne mluvit. Už mám nepříjemný pocit, že budu muset z kožichu, ale pak se zeptá na soukromí. Zamyšleně ji chvilku pozoruju a střežím se udělat jediné nepřátelské gesto. Pomalu se natáhnu a krátce ji očichám, abych se ujistil a zapamatoval její pach. Nakonec kývnu a kouknu za ni, kde k nám couvá démon s kentaurkou, co neváhá střílet otrávené šípy. Tak tudy ne. Vzhledem k tomu, že jsem tu už pár dní, naučil jsem se, že ostatní nebývají tak vnímavý, takže moje kývnutí hlavou ke druhému schodišti vedoucímu dolů, je víc než dobře patrné. Sám vykročím první. Nespěchám a po chvilce se ohlédnu, jestli jde za mnou. Tiše seběhnu schody a počkám na ni než pokračuju. Pokud nic nenamítá, vyvedu ji ven na pozemky a vydám se směrem k lesu. Sice vím, že tam se nedostanu, ale je to přeci jen příjemnější než uvnitř a pochybuju, že ona půjde zrovna sem. Uprostřed kroku se proměním a protáhnu, abych srovnal kosti na svá místa. Nemám na sobě jediný kousek oblečení, ale nevypadám, že by mi to zvlášť vadilo. „Já jsem Felix Šedohřbet.“ Je důležité se hlásit k vlastní smečce, že. Moc dlouho ji nesleduju, místo toho očima zase poměrně rychle uhnu stranou. Pokud jí to nebylo jasné do teď, nyní si může být jistá, že jsem poměrně mladý. |
| |||
Nad schody Hlavně Sigi Vyjeveně zírám na celou scénu pod námi. V okamžiku, kdy se znovu pohneme vůbec neprotestuji. Když začne couvat do schodů kolem Mayli, která je momentálně zaujata někým jiným, jen se nahnu, abych za něj viděla a začnu ho šeptem do ucha navigovat. Nikdo se o nás nezajímá, naštěstí, takže za chvíli docouveme až do prvního patra. Podívám se na něj. "A teď?" Zeptám se docela věcně. |
| |||
schody všichni na schodech, ale hlavně Felix Trochu zaváhám. Přemýšlím, zda za ním dojít, či nikoliv. Jasně, že ano. Kdo jiný z přítomných ti může cokoliv říct k tvé rase. No... Nikdo, že? Takže šup šup... popoženu se v myšlenkách. Znovu se na něho podívám. Tentokrát se naše pohledy setkají. On sice ve vlčí podobě, ale přesto nade mnou. Navíc i jeho pohled je takový... sebejistější. Sklopím zrak jako první. Teprve pak dojdu těch pár schodů k němu. „Jsem Mayli a jsem ... no jako ty. Ale to už asi víš, že?“ představím se. Chvilku nevím, jak pokračovat. „Myslíš, že bychom si mohli promluvit v soukromí? Potřebovala bych poradit. Poradit od někoho, kdo ví, jak se ovládat ve vlčí podobě...“ zeptám se tedy rovnou na přímo. Tohle téma je pro mě důležitější, než nějaká koupel, čisté oblečení nebo najití svého pokoje. --- jen pro připomenutí -> Momentálně mám na sobě hodně špinavé a trochu potrhané šedé šaty – odkaz , vzhled viz HP jen s tím rozdílem, že jsem špinavá od hlavy až po patu od hlíny. V rozporu se šaty a špínou jsem bez jediného škrábance na těle. |
| |||
Pod schody a všichni studenti kolem Když cinkne o mou mysl, již celkem cvičeným pohybem nastavím přívětivé prostředí. "Zbláznila...?" Zvednu pohled k bezvědomé upírce. Ve tváři poněkud zesinám.Trochu rozpačitě se na něj podívám a stejnou zpětnou vazbu může cítit z mé mysli. "To vlastně... Asi bude má vinna..." Nadhodím nakonec. Zvednu pohled ke zbytku skupinky, která se nenápadně dekuje. Inu proč ne, stejně s tím nemají co dělat. Vrátím svou pozornost k těm třem. "Myslím, že vám mohu pomoci." Nadhodím nakonec. Když nakonec navrhnou ošetřovnu, kývnu na souhlas. Nemusíme dělat divadýlko na chodbě. Vydám se s nimi směr ošetřovna. |
| |||
Nad schody Hlavně Yqi Ale ne, ne, ne, ne, ne. Objeví se další profesor a bůhví proč zrovna tohohle sem fakt vidět nechtěl. Možná kvůli těm krabům. Ani si neuvědomím, že bych Yqi mohl postavit na zem. Pak se ale celá scénka změní a najednou to vypadá, že spíš lovili tu upírku. Nechápavě zírám na celou situaci, ale pokud to vypadá jen trochu možně, začnu couvat pryč. Věnuju tolik pozornosti přání si, aby nás nikdo nezavolal zpět, že si ani neuvědomím, že couvám pryč od schodů, kterými jsme se měli vydat, i od dívky, kterou jsme měli doprovodit. |
doba vygenerování stránky: 1.3025259971619 sekund