| |||
Schody May Sleduju dění, ale moc nechápu, co se to tam vlastně děje. Jak se snažím zahlédnout, co dělá Tortun, nejprve si nevšimnu, že se od jejich skupinky někdo oddělil. Když začne dívka stoupat po schodech, věnuju jí krátký pohled, ale hned se zase zadívám dolů. Než mě vzápětí přes čumák udeří její pach. Vrátím okamžitě pozornost na přicházející dívku a zvědavě nakloním hlavu trochu do strany. Radši se mi ani nechce přemýšlet o tom, že by tu mohl být další z nás. Nejdu jí naproti, takže mimo výhody mojí velikosti na ni koukám ještě svrchu schodů, ale zároveň neudělám jediné nepřátelské gesto. |
| |||
schody Skupina na schodech a Felix Když jsem dívce nabídla ruku, čekala jsem, že buď odmítne a nebo ji využije. Ale její reakce mě překvapí opravdu hodně. Ona sebou jednoduše praští podruhé! Trochu se polekám a okamžitě si k ní klekám. Ale to už se k nám řítí další lidé. Slova Sigiho mě přimějou se na celou situaci podívat jinak. Uvědomím si tak, že vhledem k tomu, že u ní klečím bych mohla být obviněna z útoku. Že bych tu skončila hned v den svého příchodu? Naštěstí pro nás se nově příchozí ženou rovnou k dívce. Jako kdyby věděli, co se stalo. Nás, tedy mě, Sigiho a Yqi si příliš nevšímají. Vyjdu tedy těch pár schodů za svými „kamarády“, abych příliš nepřekážela. Z podívané mě vyruší až podivný čuch. Přijde mi povědomí. Trošku mi něco připomíná. Jakmile ho natáhnu pořádněji, uvědomím si proč. Tak je cítit vlk a nebo vlkodlak. Zvednu hlavu a pátravě se rozhlédnu. Snažím se z pachů poznat, odkud přicházejí. Pak si všimnu zvířete nad schody. Vlk a poměrně velký. Otočím se k němu čelem a pomalu se vydám do schodů za ním. Jdu pomalu a čekám, zda mě nechá přijít blíž. |
| |||
Schody Sem, Gerrir, Sigi, Yqi, Mayli, Torutun Dívka mi nabízí ruku, usměji se a s její pomocí vstanu. "Děkuji, zlatíčko." zazubím se a pohladím jí po tváří. Nechám si jí nakonec. Je rozkošná. Pak se otočím a vrhnu se na démona, zakousnu se mu do hrdla a odtrhnu kus masa, krev začne stříkat a celou mě smáčí. Ustoupím kousek stranou, aby na mě nepadla ta kentaurka. Přesně jak jsem počítala se ztrátou krve mu ubývají síly a podlomí se mu nohy, kentaurka nestačí tak rychle zareagovat a zavalí ho, čímž z něho stříká krev ještě víc a na všechny strany. Krása! Než se kentaurka vzpamatuje skočím na ní a zakousnu se jí do tepničky, stejně jako u toho rudého jí krk rozdrásám co nejvíc to jde. Krvavým úsměvem se zazubím na May. Olíznu si rty. Po tváří a vlastně po celém těle mi stéká v pramíncích krev, jako bych se v ní koupala. Počkám až se rozběhne a začnu jí po chodbách honit. Miluji lov. |
doba vygenerování stránky: 1.4565598964691 sekund