| |||
Nad schody Hlavně Yqi Ale ne, ne, ne, ne, ne. Objeví se další profesor a bůhví proč zrovna tohohle sem fakt vidět nechtěl. Možná kvůli těm krabům. Ani si neuvědomím, že bych Yqi mohl postavit na zem. Pak se ale celá scénka změní a najednou to vypadá, že spíš lovili tu upírku. Nechápavě zírám na celou situaci, ale pokud to vypadá jen trochu možně, začnu couvat pryč. Věnuju tolik pozornosti přání si, aby nás nikdo nezavolal zpět, že si ani neuvědomím, že couvám pryč od schodů, kterými jsme se měli vydat, i od dívky, kterou jsme měli doprovodit. |
| |||
Pod schody Skupinka kolem Jen nepřítomně mávnu na démonovo omluvy, je mi naprosto jasné, co se tu stalo. Méně už proč vlastně. Trochu znechuceně se ušklíbnu nad představami vyřazené upírky a uznám, že je dobře, že Gerrir jí do hlavy nevidí. Fuj. Jenže pak se objeví ještě Tortun, až se překvapeně otočím. Přeměřím si ho pohledem a spíš ze zvyku cinknu o jeho mysl. „Vypadá to, že se nám tu zbláznila jedna upírka. Možná nebyla správnou kandidátkou pro školu.“ Pokrčím rameny. Mezitím se pokusí zmizet Gerrir s upírkou na ošetřovnu. No to by mi Rubus dal, kdyby se mu ji nějak povedlo vzbudit a netušil by o co jde. „Počkej na mě. Ta moc ošetřovnu nepotřebuje. Spíš celu na psychiatrii, ale vzhledem k tomu, že tu tu nemáme, tak bude muset izolované lůžko stačit, což ale budu muset domluvit s Rubusem, takže tam prosím, nechoď beze mě.“ Pokud Tortun nebude protestovat, vyrazíme. Místnímu studenstvu jsme šok již zjevně způsobili. |
| |||
Schody May Sleduju dění, ale moc nechápu, co se to tam vlastně děje. Jak se snažím zahlédnout, co dělá Tortun, nejprve si nevšimnu, že se od jejich skupinky někdo oddělil. Když začne dívka stoupat po schodech, věnuju jí krátký pohled, ale hned se zase zadívám dolů. Než mě vzápětí přes čumák udeří její pach. Vrátím okamžitě pozornost na přicházející dívku a zvědavě nakloním hlavu trochu do strany. Radši se mi ani nechce přemýšlet o tom, že by tu mohl být další z nás. Nejdu jí naproti, takže mimo výhody mojí velikosti na ni koukám ještě svrchu schodů, ale zároveň neudělám jediné nepřátelské gesto. |
| |||
schody Skupina na schodech a Felix Když jsem dívce nabídla ruku, čekala jsem, že buď odmítne a nebo ji využije. Ale její reakce mě překvapí opravdu hodně. Ona sebou jednoduše praští podruhé! Trochu se polekám a okamžitě si k ní klekám. Ale to už se k nám řítí další lidé. Slova Sigiho mě přimějou se na celou situaci podívat jinak. Uvědomím si tak, že vhledem k tomu, že u ní klečím bych mohla být obviněna z útoku. Že bych tu skončila hned v den svého příchodu? Naštěstí pro nás se nově příchozí ženou rovnou k dívce. Jako kdyby věděli, co se stalo. Nás, tedy mě, Sigiho a Yqi si příliš nevšímají. Vyjdu tedy těch pár schodů za svými „kamarády“, abych příliš nepřekážela. Z podívané mě vyruší až podivný čuch. Přijde mi povědomí. Trošku mi něco připomíná. Jakmile ho natáhnu pořádněji, uvědomím si proč. Tak je cítit vlk a nebo vlkodlak. Zvednu hlavu a pátravě se rozhlédnu. Snažím se z pachů poznat, odkud přicházejí. Pak si všimnu zvířete nad schody. Vlk a poměrně velký. Otočím se k němu čelem a pomalu se vydám do schodů za ním. Jdu pomalu a čekám, zda mě nechá přijít blíž. |
doba vygenerování stránky: 2.0382390022278 sekund