| |||
schody všichni na schodech, ale hlavně Felix Trochu zaváhám. Přemýšlím, zda za ním dojít, či nikoliv. Jasně, že ano. Kdo jiný z přítomných ti může cokoliv říct k tvé rase. No... Nikdo, že? Takže šup šup... popoženu se v myšlenkách. Znovu se na něho podívám. Tentokrát se naše pohledy setkají. On sice ve vlčí podobě, ale přesto nade mnou. Navíc i jeho pohled je takový... sebejistější. Sklopím zrak jako první. Teprve pak dojdu těch pár schodů k němu. „Jsem Mayli a jsem ... no jako ty. Ale to už asi víš, že?“ představím se. Chvilku nevím, jak pokračovat. „Myslíš, že bychom si mohli promluvit v soukromí? Potřebovala bych poradit. Poradit od někoho, kdo ví, jak se ovládat ve vlčí podobě...“ zeptám se tedy rovnou na přímo. Tohle téma je pro mě důležitější, než nějaká koupel, čisté oblečení nebo najití svého pokoje. --- jen pro připomenutí -> Momentálně mám na sobě hodně špinavé a trochu potrhané šedé šaty – odkaz , vzhled viz HP jen s tím rozdílem, že jsem špinavá od hlavy až po patu od hlíny. V rozporu se šaty a špínou jsem bez jediného škrábance na těle. |
| |||
Pod schody a všichni studenti kolem Když cinkne o mou mysl, již celkem cvičeným pohybem nastavím přívětivé prostředí. "Zbláznila...?" Zvednu pohled k bezvědomé upírce. Ve tváři poněkud zesinám.Trochu rozpačitě se na něj podívám a stejnou zpětnou vazbu může cítit z mé mysli. "To vlastně... Asi bude má vinna..." Nadhodím nakonec. Zvednu pohled ke zbytku skupinky, která se nenápadně dekuje. Inu proč ne, stejně s tím nemají co dělat. Vrátím svou pozornost k těm třem. "Myslím, že vám mohu pomoci." Nadhodím nakonec. Když nakonec navrhnou ošetřovnu, kývnu na souhlas. Nemusíme dělat divadýlko na chodbě. Vydám se s nimi směr ošetřovna. |
| |||
Nad schody Hlavně Yqi Ale ne, ne, ne, ne, ne. Objeví se další profesor a bůhví proč zrovna tohohle sem fakt vidět nechtěl. Možná kvůli těm krabům. Ani si neuvědomím, že bych Yqi mohl postavit na zem. Pak se ale celá scénka změní a najednou to vypadá, že spíš lovili tu upírku. Nechápavě zírám na celou situaci, ale pokud to vypadá jen trochu možně, začnu couvat pryč. Věnuju tolik pozornosti přání si, aby nás nikdo nezavolal zpět, že si ani neuvědomím, že couvám pryč od schodů, kterými jsme se měli vydat, i od dívky, kterou jsme měli doprovodit. |
| |||
Pod schody Skupinka kolem Jen nepřítomně mávnu na démonovo omluvy, je mi naprosto jasné, co se tu stalo. Méně už proč vlastně. Trochu znechuceně se ušklíbnu nad představami vyřazené upírky a uznám, že je dobře, že Gerrir jí do hlavy nevidí. Fuj. Jenže pak se objeví ještě Tortun, až se překvapeně otočím. Přeměřím si ho pohledem a spíš ze zvyku cinknu o jeho mysl. „Vypadá to, že se nám tu zbláznila jedna upírka. Možná nebyla správnou kandidátkou pro školu.“ Pokrčím rameny. Mezitím se pokusí zmizet Gerrir s upírkou na ošetřovnu. No to by mi Rubus dal, kdyby se mu ji nějak povedlo vzbudit a netušil by o co jde. „Počkej na mě. Ta moc ošetřovnu nepotřebuje. Spíš celu na psychiatrii, ale vzhledem k tomu, že tu tu nemáme, tak bude muset izolované lůžko stačit, což ale budu muset domluvit s Rubusem, takže tam prosím, nechoď beze mě.“ Pokud Tortun nebude protestovat, vyrazíme. Místnímu studenstvu jsme šok již zjevně způsobili. |
| |||
Schody May Sleduju dění, ale moc nechápu, co se to tam vlastně děje. Jak se snažím zahlédnout, co dělá Tortun, nejprve si nevšimnu, že se od jejich skupinky někdo oddělil. Když začne dívka stoupat po schodech, věnuju jí krátký pohled, ale hned se zase zadívám dolů. Než mě vzápětí přes čumák udeří její pach. Vrátím okamžitě pozornost na přicházející dívku a zvědavě nakloním hlavu trochu do strany. Radši se mi ani nechce přemýšlet o tom, že by tu mohl být další z nás. Nejdu jí naproti, takže mimo výhody mojí velikosti na ni koukám ještě svrchu schodů, ale zároveň neudělám jediné nepřátelské gesto. |
doba vygenerování stránky: 1.4479429721832 sekund