| |||
Pozemky - hlavní hala, dění kolem Sonji Sem, Sonja, Gerrir, Sigi, Yqi, Mayli Vyrazím z kraje lesa. Sotva po pár krocích se opět rozplynu, potřebuji nahnat čas. Objevím se opět až v chodbě ve škole. Rychle kráčím do hlavní haly, kde mě škola upozornila, že se studentka nachází. Když vyjdu z postranní chodby, všimnu si velké skrumáže kolem bezvědomé Sonji. Pohled se mi zastaví na Semovi. No přirozeně. Složím ruce na kříži a vyrazím k nim, na tváři mi sedí ustaraný výraz. "Stalo se něco?" |
| |||
Schodiště Sigi, Mayli, Sonja, Gerča, Sem "Aha. No to by se tady hodilo." Odvětím na to, když mi vysvětlí, co tím myslela. Ztratím se v uvažování, jak taková plošina může vypadat, takže až při nárazu se na ni zase podívám. Zatvářím se trochu zmateně, protože mi uteklo, jak sebou šlehla. Naše nová společnice jí jde pomoci, takže si dál visím v Sigiho náručí a více to neřeším. Z ničeho nic sebou ale šlehne znovu a nehýbe se. Vyvalím na tu scénu oči. Mou otázku vysloví Sigi, takže jí neopakuji. Teoreticky by mne mohl na plošině položit, ale nějak mi na to ani nesejdou myšlenky, jak sleduji bezvládné tělo. Pod schody se objeví další postavy a baví se o upírce. Těkám mezi nimi pohledem s naprosto nechápavým výrazem. Když začne ale Sigi vyšilovat, podívám se na něj. Podobně nechápavě. Prostě omdlela, proč tak šílí? |
| |||
Schody Yqi, May, Sonja, Sem, Asi Gerrir Yqi se mnou souhlasí, upírka nám vysvětlí, co je výtah a že jsem rád, že jsem se nemusel ptát já a obstaral to za mě někdo jiný. Upírka nás chce následně předběhnout, ale ukázkově si rozbije hubu o schody. Já se zastavím těsně před tím, než bych jí podal pomocnou ruku, protože jinak bychom asi letěli ze schodů všichni. May jí podá ruku, aby jí pomohla na nohy. Upírka zkolabuje, až vykulím nechápavě oči. „Co se stalo?“ Zeptám se šokovaně těch dvou, protože jsem absolutně nepochytil, že by se jí něco stalo. Ale kdyby byl náraz tak silný, tak by přeci byla v bezvědomí okamžitě, ne? A nebo by se alespoň před tím trochu motala? Dole se objeví jeden z profesorů. Proč mám najednou pocit, jakoby se o upírce bavili, jakoby to byla srnka? „Co... co se děje?“ Chvilku zaváhám, jestli se vůbec ptát, protože to vypadá na další malér, u kterého jsem se vyskytnul, a nerad bych na sebe moc přitahoval pozornost. „Ani sme se jí nedotkli! Vážně! Spadla a pak zničeho nic zkolabovala!“ Dodám pro jistotu rychle na vysvětlenou. Jo, ubohé vysvětlení, ale lepší bohužel nemám. |
doba vygenerování stránky: 1.5459628105164 sekund