| |||
DDII Felix, Kisa Vzdávám to, když uslyším co Kisa říká, radši se usadím zpět na postel. Tak odtud se hnedtak nedostaneme. Neznám zrovna moc vlkodlaků, co umí mluvit ve zvířecí podobě lidskou řečí. I když, neslyšela jsem to zrovna u tohohle už? "Pokud se nepletu, nejedná se o adopci." Nadhodím jen, aby se Kisa ještě víc nesekla. Přecijen stačí, že tenhle magor nemůže vystát mě, že. |
| |||
Před DDII Dan, Kisa Když začne s pytlem blech, vrčení podstatně zesílí. Mé jméno slyšela a urážet někoho, na koho nečekaně sáhla? Přimhouřím oči. Jasně, tak to řekni, proměň se, ať můžu proběhnout kolem tebe. Haha, tak tos nepochopila, holčičko. Prostě tu budeme tak dlouho, než vás to přestane bavit a prostě ji zavoláte. Když zmíní adopci, vydám podivný, štěkavý zvuk. Pochybuju, že někdo mimo smečku v tom pozná uchechtnutí. Nehledě na to, že na adopce jsem poněkud mladý. Navíc mě absolutně nezajímá, že ji to netrápí a pokud vím, protijed dostala proti rulíku, ne proti té břečce, co umíchali. Ten má v kapse Dan. Celou srst mám naježenou a je jasné, že nemíním uhnout ani o krok a stále jsem připraven vyrazit. |
| |||
před DDII Miko, Dan, Felix Jen tak tak stihnu rukou uhnout, když po ní vlkodlak chňapne. Díky bohu máme v tomhle pohledu podobné instinkty. Danielle tiše vyjekne a ustoupí o krok dozadu. Jestli před pár vteřinami vypadala připravená vyrazit, nyní už tomu tak rozhodně není. Výborně a to jsme ji tak dlouho přesvědčovaly. Mírně se zamračím a otočím se zpátky k Felixovi, stále schovaná za bariérou našeho pokoje. „Tak poslouchej ty pytle blech, jestli máš nějaký problém, tak to řekni slovy. Nejsem náš profesor a neumím číst myšlenky,“ na moment se odmlčím a otočím na Danielle. Je to snad kvůli tomu proti jedu? Zamyslím se. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu, abych se uklidnila. „Přicestovala jsem ne více než před hodinou. S těmahle dvěma jsem se začala bavit asi tak před půl hodinou. Jestli ses Miko rozhodl adoptovat a vadí ti, že jí Dan nedala mastičku, tak jí to normálně řekni…navíc Miko sama rozhodně nevypadá, že by ji to trápilo,“ poznamenám. Mám pocit, že mi tady něco uniká a doufám, že tomu tak je, jinak je tato situace na mé poměry trochu absurdní. Pokud se nemýlím, profesor medúze protilátku dal a vyrážky by měly být čistě kosmetická vada. |
| |||
Hala Sigi, Yqueuas „Naštěstí pro mě, v tomhle jsem méně výrazná.“ řeknu a snad poprvé se zatvářím lehce vesele. Možná je to tím, že mám radost, že se se mnou někdo baví a dokonce mě i pomáhá. A to všechno přestože to pro ně znamená něco trochu nepříjemného. To pro mě mimo taťky a jedné Omegy nikdo neudělal. Až by se mě něco nevedlo asi vím, koho budu hledat. Pak mě informuje o způsobech na škole. Asi bych si přála moc, kdybych trvala na pár dnech klidu. Ale výuku snad nějak zvládnu. „Páni, takže první hodina ještě dnes v noci, jo.“ poznamenám a podívám se do rozvrhu. Mám pocit, že v pátek tam něco bylo... A taky že ano. Školní hodiny ukazují něco po osmé. Takže protijedy už nestíhám. „Mám dneska od desíti boj z blízka a od půlnoci umění mučení. To mučení neučí na nás, že ne?“ zeptám se Sigiho. Ygi se mezitím začala zmenšovat. Tentokrát si ale dávám pozor a snažím se na ní dívat co nejméně. |
| |||
U bazénů - ošetřovna Venge, Sonja Utíkám s Vengem v náručí seč mi síly stačí, musím ho dostat na ošetřovnu. Ani nechci pomyslet, co se stane, až se jeho matka dozví, že jsem byl u toho napadení. Nějaká upírka je oproti tomu, jako obtěžující komár. I kdyby na mě skočila, tak s ní na zádech prostě na tu ošetřovnu doběhnu. |
| |||
DDII Miko, Kisa, Felix Musim se tiše uchechtnout, jakým způsobem začíná ta jejich cesta za dobrodružstvím. Nebo poznáním? Ono je to asi jedno. Tady určitě. Já je varovala, ale kdo by mě poslouchal, že? Každopádně tentokrát o Miko strach nemám, jednak sama jen tak vyskočila a pak tenhle vocas by jí asi hned tak neublížil. Na druhou stranu... Koukám, jak nám chlupy zatarasily východ. Už chci málem něco říct, ale Kisa mě předběhne a pokus se vlkodlaka odstrčit. Zjevně neví, jak to tu chodí. Tiše vyjeknu, jak se prudce pohne a radši zavřu oči, abych neviděla, jestli se trefil nebo ne. Hromové vrčení mi jasně napovídá, že dnes žádné žerty a asi fakt nikam nejdu. Klika, že je tohle dívčí pokoj. |
| |||
Před pokojem dlačích dívek II Miko, Kisa, Dan Než se stihnu rozhodnout, co teď udělat, někdo se mě zezadu dotkne. Zareaguju zcela instinktivně a v mžiku scvaknou moje zuby těsně před bariérou pokoje. Krvelačné zavrčení by mělo odradit kohokoli od přibližování se k mé maličkosti, pokud má tedy alespoň půlku mozku v hlavě. Pokývu hlavou ze strany na stranu, ale zuby neschovávám, vrčení neustává a pohled nespouštím ze dvou dívek v pokoji. Vím, že Miko nerada chodí sama. A vím, že nechce, abych kvůli ní někomu ubližoval. A třeba ji zavolají, aby se vrátila, když je nepustím dál. Ano, to by mohlo fungovat. Stejně to nevypadá, že by si hodlala vzít protilátku nějak brzo a dobrovolně a když o to nestojí, já se nebudu vnucovat, ale až po té, co se zbaví toho jedu. Mohlo by jim to dojít? Zatímco promýšlím co dál, dávám si sakra pozor, aby kolem mě ani jedna neproklouzla. A to, že na ně koukám trochu nahoru je dáno jedině tím, že mám skloněnou hlavu níž v podvědomém postoji, kdy si chráním hrdlo a zároveň jsem připravený zaútočit. No tak, volejte o pomoc. |
| |||
DDII --> Tour de 2. patro Dan, Miko, Felix Nechám Miko projít dveřmi první a za své rozhodnutí jsem při pohledu na její pád nesmírně vděčná. „Wow,“ vydechnu překvapeně. Černý vlk se rychle postaví a zablokuje nám tak cestu ven. Trochu nespokojeně nakrčím nos a opatrně Felixe obejdu. „Opravdu tě nenapadlo, že tohle je doslova nejhorší místo, kam sis mohl lehnout? Nebo trénuješ na hlídacího psa?“ Zeptám se pobaveně a následuji Miko dolů po schodech. Tiše se uchechtnu, když si medúza ve společenské místnosti „obstará“ praporek. „A musíme se hlásit, když budeme mít nějaké dotazy?“ Danielle mlčí stejně, jako to dělala cestou na pokoj. Zdá se, že je z tohohle místa opravdu nesvá a já upřímně doufám, že nebudu mít za pár dnů podobné pocity. Nechám ji v tichosti kráčet pár kroků za námi a opět svou pozornost věnuji Miko. „Děkuji, stačí, že vím kde je. Prozkoumám ji až později…je mi jasné, že tebe to vás nijak neláká,“ řeknu, když naše průvodkyně ukáže na dveře od knihovny. Jistě bude ještě dost času si ji prohlédnout. Zamířím tedy ke dveřím napravo jako první děvče. Místnost za dveřmi je plná nástrojů a nepřeberného množství dalších věcí. Miko vysvětlí, že je to odpočinková místnost. Pomalu přejdu ke křídlu a zahraji pár tónů mé oblíbené skladby (odkaz). Doma jsem měla piano také. Nejsem sice žádná umělkyně, ale ráda jsem hrála na odreagování. Po pár sekundách toho však nechám. Jsem si jistá, že ne každý je hudebními nástroji nadšen. „No asi sem občas zavítám,“ prohlásím spokojeně. „Tak co dalšího zajímavého je na programu paní průvodkyně?“ |
doba vygenerování stránky: 1.502937078476 sekund