| |||
Schodiště Sigi, Mayli, Sonja, Gerča, Sem "Aha. No to by se tady hodilo." Odvětím na to, když mi vysvětlí, co tím myslela. Ztratím se v uvažování, jak taková plošina může vypadat, takže až při nárazu se na ni zase podívám. Zatvářím se trochu zmateně, protože mi uteklo, jak sebou šlehla. Naše nová společnice jí jde pomoci, takže si dál visím v Sigiho náručí a více to neřeším. Z ničeho nic sebou ale šlehne znovu a nehýbe se. Vyvalím na tu scénu oči. Mou otázku vysloví Sigi, takže jí neopakuji. Teoreticky by mne mohl na plošině položit, ale nějak mi na to ani nesejdou myšlenky, jak sleduji bezvládné tělo. Pod schody se objeví další postavy a baví se o upírce. Těkám mezi nimi pohledem s naprosto nechápavým výrazem. Když začne ale Sigi vyšilovat, podívám se na něj. Podobně nechápavě. Prostě omdlela, proč tak šílí? |
| |||
Schody Yqi, May, Sonja, Sem, Asi Gerrir Yqi se mnou souhlasí, upírka nám vysvětlí, co je výtah a že jsem rád, že jsem se nemusel ptát já a obstaral to za mě někdo jiný. Upírka nás chce následně předběhnout, ale ukázkově si rozbije hubu o schody. Já se zastavím těsně před tím, než bych jí podal pomocnou ruku, protože jinak bychom asi letěli ze schodů všichni. May jí podá ruku, aby jí pomohla na nohy. Upírka zkolabuje, až vykulím nechápavě oči. „Co se stalo?“ Zeptám se šokovaně těch dvou, protože jsem absolutně nepochytil, že by se jí něco stalo. Ale kdyby byl náraz tak silný, tak by přeci byla v bezvědomí okamžitě, ne? A nebo by se alespoň před tím trochu motala? Dole se objeví jeden z profesorů. Proč mám najednou pocit, jakoby se o upírce bavili, jakoby to byla srnka? „Co... co se děje?“ Chvilku zaváhám, jestli se vůbec ptát, protože to vypadá na další malér, u kterého jsem se vyskytnul, a nerad bych na sebe moc přitahoval pozornost. „Ani sme se jí nedotkli! Vážně! Spadla a pak zničeho nic zkolabovala!“ Dodám pro jistotu rychle na vysvětlenou. Jo, ubohé vysvětlení, ale lepší bohužel nemám. |
| |||
Hala - pod schody Gerrir, pak také Sonja a tak okrajově Sigi, Yqi a May To snad není pravda. Tady se jeden nemůže ani v klidu jít podívat na kolegu. Počkám až mě drak dojde, protože nemůžu popřít, že přesně vím, ke komu míří. Když z něj vypadne, co se stalo, tiše si povzdechnu. Dneska je fakt nějakej špatnej den. „Upírka, říkáš.“ Myslel jsem, že budu muset prohledat minimálně polovinu pozemků, ale vypadá to, že hledaná osoba je jen pár metrů od nás. A skutečně doufám, že tu šibnutých upírů nepobíhá víc. Bohužel pár metrů může být kvůli upíří rychlosti dosti rozhodující vzdálenost, když kolem ní je myslí víc, než by bylo zdrávo. Rychle udělám smyčku na jejím vnímání, takže pro ni se děj dále odehrává tak, jak očekává, že se odehrávat bude, ale pro zbytek světa nečekaně a bez zjevné příčiny upadla do bezvědomí. „Tak jdeme. Budeme ji muset dostat na ošetřovnu.“ Kývnu na Gerrira a jasně určím směr. Musel proběhnout těsně kolem nich. Když se vynoříme pod stoly, obhlédnu situaci, ale vzhledem k tomu, že jsem si hlídal jejich mysli, nemělo by mě tu nic překvapit. „Předpokládám, že je to tahle upírka, že?“ Kouknu se na svého společníka, protože bych skutečně velmi nerad lovil někoho dalšího. Jen tak okrajově vnímám co se děje v myšlenkovém světě Sonji. |
doba vygenerování stránky: 1.415580034256 sekund