| |||
Schody Yqi, May, Sonja, Sem, Asi Gerrir Yqi se mnou souhlasí, upírka nám vysvětlí, co je výtah a že jsem rád, že jsem se nemusel ptát já a obstaral to za mě někdo jiný. Upírka nás chce následně předběhnout, ale ukázkově si rozbije hubu o schody. Já se zastavím těsně před tím, než bych jí podal pomocnou ruku, protože jinak bychom asi letěli ze schodů všichni. May jí podá ruku, aby jí pomohla na nohy. Upírka zkolabuje, až vykulím nechápavě oči. „Co se stalo?“ Zeptám se šokovaně těch dvou, protože jsem absolutně nepochytil, že by se jí něco stalo. Ale kdyby byl náraz tak silný, tak by přeci byla v bezvědomí okamžitě, ne? A nebo by se alespoň před tím trochu motala? Dole se objeví jeden z profesorů. Proč mám najednou pocit, jakoby se o upírce bavili, jakoby to byla srnka? „Co... co se děje?“ Chvilku zaváhám, jestli se vůbec ptát, protože to vypadá na další malér, u kterého jsem se vyskytnul, a nerad bych na sebe moc přitahoval pozornost. „Ani sme se jí nedotkli! Vážně! Spadla a pak zničeho nic zkolabovala!“ Dodám pro jistotu rychle na vysvětlenou. Jo, ubohé vysvětlení, ale lepší bohužel nemám. |
| |||
Hala - pod schody Gerrir, pak také Sonja a tak okrajově Sigi, Yqi a May To snad není pravda. Tady se jeden nemůže ani v klidu jít podívat na kolegu. Počkám až mě drak dojde, protože nemůžu popřít, že přesně vím, ke komu míří. Když z něj vypadne, co se stalo, tiše si povzdechnu. Dneska je fakt nějakej špatnej den. „Upírka, říkáš.“ Myslel jsem, že budu muset prohledat minimálně polovinu pozemků, ale vypadá to, že hledaná osoba je jen pár metrů od nás. A skutečně doufám, že tu šibnutých upírů nepobíhá víc. Bohužel pár metrů může být kvůli upíří rychlosti dosti rozhodující vzdálenost, když kolem ní je myslí víc, než by bylo zdrávo. Rychle udělám smyčku na jejím vnímání, takže pro ni se děj dále odehrává tak, jak očekává, že se odehrávat bude, ale pro zbytek světa nečekaně a bez zjevné příčiny upadla do bezvědomí. „Tak jdeme. Budeme ji muset dostat na ošetřovnu.“ Kývnu na Gerrira a jasně určím směr. Musel proběhnout těsně kolem nich. Když se vynoříme pod stoly, obhlédnu situaci, ale vzhledem k tomu, že jsem si hlídal jejich mysli, nemělo by mě tu nic překvapit. „Předpokládám, že je to tahle upírka, že?“ Kouknu se na svého společníka, protože bych skutečně velmi nerad lovil někoho dalšího. Jen tak okrajově vnímám co se děje v myšlenkovém světě Sonji. |
| |||
před DDII Miko, Dan, Felix Přesně jak jsem předpokládala, když Felix spatří Miko, konečně se promění a vysvětlí situaci. Nechápavě nadzvednu obočí. „A to jsi musel čekat až do teď? Za celu cestu sem jsi ani nepípnul a dal sis před naším pokojem šlofíčka, než ses rozhodnul vymáčknout? Nehledě na to, že Miko byla o poschodí níž a mohl jsi jí to kdykoli sdělit?“ Tahle situace je pro mě tak zmatená, že už ani nevím, kdo z nás je ten natvrdlý. „Já se naprosto dobrovolně přiznávám, domnívala jsem se, že je ta mastička čistě na odstranění kosmetické vady. Z tvého chování, ale usuzuji, že nejsi stejného názoru a pokud máš pravdu, ohrozil jsi Miko stejně jako ten profesor. Kdyby ses vyjádřil hezky slovy dřív, Danielle by Miko mastičku vrátila a dokonce bychom se mohly zeptat samotného profesora,“ na chvíli se odmlčím. „Pokud teda není natolik zvrácený, že by nám lhal.“ Znovu si povzdechnu a zakroutím hlavou. „Dan, vrátíš prosím Miko tu mastičku, ať máme tohle konečně za sebou?“ Poprosím druhé děvče vlídným tónem. Nemyslím si, že chtěla své kamarádce úmyslně ublížit. |
| |||
Schodiště Sigi, Yqi, Sonja Jejich uklidnění přijmu, ovšem zrovna na radosti mě to nepřidá. To ty vzpomínky. Vzpomínky vždy připomenou to nejhorší. Teoreticky by to mohlo být tím, že nemám ty veselé. Jakmile Sigi nabídne dívce možnost projití, ustoupím jí i já. Dívka stručně popíše výtah. Mě zprvu trochu překvapí, že Yqi nezná výtahy, ale pak mě dojde, že ona se svým tělem by se sotva mohla objevit v některém z měst. Raději jsem tedy z ticha. Dívka se asi chystá už jít, ale podjede jí noha. Do háje. stihnu si uvědomit, co se stane. Bohužel jen o chvilku dřív než leží na schodech. Chudák. S dobrou vírou udělám krok k ní a nabídnu jí ruku s pomocí. Přeci se na ni jen nebudu dívat. Jak natáhnu ruku, uvědomím si, že by jí mohlo vadit, že je celá špinavá. Ostatně to i celý zbytek mé maličkosti. Možná bych se jí mohla zeptat, kde je sprcha... napadne mě vzhledem k tomu, že ona je mokrá. Jak já bych se ráda zbavila toho prachu a špíny, co se na mě usadila cestou skrz noru. |
| |||
Schodiště Sigi, Yqi, May Prohlídnu si ty stvořeníčka. Hm, ten rudý bude asi pikantní, ta kentaurka by mohla chutnat velmi zajímavě a co ta dívenka. Je hezoučká. Taková pěkná tvářička. Usměji se na ni. "Výtah, to je taková plošina co tě vyveze o patro nebo víc výš." Odpovídám sice kentaurce, ale se zalíbením si prohlížím dívku. Vůbec mi nepřijde divný, že se s tím kentaurka nesetkala, přece jen v lese něco takovýho asi nepotřebují, nebo kde to žila. Sjedu pohledem na dívčin krček a už se chystám skočit, když v tom mi podjede noha na louži, která ze mě kapala a já hodím nehoráznou tlamu k jejím nohám. "Doprdle!" zakleju. Nejsem já nešika. |
| |||
Schodiště Sigi, May, Sonja Posteskne si a Sigi se honem začne snažit, aby nebyl ten, co jí odradil. Sjedu k němu pohledem, trochu nechápu tu jeho snahu. Když si mě nadhodí, trochu zamávám rukama a tázavě se na něj podívám, ale jinak víc to neřeším. Pak jí vyzve, ať řekne něco o sobě. Zvědavě se na ni podívám, když začne vyprávět. "Na to tady jistě budou mít opatření... Přece jen je tu celá dlačí kolej..." Dodám k Sigiho slovům. Když řekne, že tady někdo je, podívám se Sigimu přes rameno a prohlédnu si přicházející dívku. Na první otázku jí odpoví nová dívka, na druhou na ní vyvalím oči. "Co je to výtah?" Nikoho jiného to ale očividně netrápí, takže to nechám být, když dodá že se jde převléct, podívám se na ni trochu omluvně, ale to začne řešit Sigi, takže se zdržuji komentáře. |
| |||
Schody Yqi, May, Sonja Je vidět, že informace o hodinách ji skutečně nepotěšili. Zapřemýšlím jak to aspoň trochu napravit. „Není to nakonec tak zlé. Když neděláš problémy a chodíš včas, tak se hodiny asi dají přežít, a mimo ně si můžeš dělat co chceš. Je tu dokonce i pár míst, kam se můžeš ztratit a pravděpodobně tě nikdo nebude rušit.“ Zamyslím se nad profesory, co jsem tu potkal. „Většina profesorů... asi... nám nechce moc ublížit.... jen si neberou rukavičky, což v reálném světě asi nikdo.“ Pokrčím rameny. Je pravda, že to tu není sranda, ale jistě by mohlo být o hodně hůř. Ušklíbnu se a malinko samolibě se usměju. Však kdo jsem, aby mi tak překvapený výraz trochu nepohladil ego. „To nic není.“ Barva mojí kůže se nepatrně změní, ale skutečně jen nepatrně. Rudá pleť má své výhody. Baví mě Yqin spokojený výraz a jen tak svěšené ruce, tak si ji asi uprostřed schodů trochu nadhodím. Skutečně jen nepatrně, kdyby se lekla, sotva ztratí kondakt s mýma rukama. Když May začne mluvit o sobě, přijde mi, že to nebyl úplně nejšťastnější nápad. No taky co mě to napadlo, zrovna tady? „To mě mrzí, to s tvou matkou, ale třeba někdy najdeš svého otce.“ Zkusím to trochu povzbudivěji. „Pár tvorů tu má s ovládáním se podobné problémy jako ty, pokud vím.... ale až tady skončíš, třeba to bude jinak. Vždyť o to tady asi jde, ne?“ Raši ani neříkám, že já jsem jeden z nich. Zatím to jde celkem dobře, takže pšš, ticho a hlavně nic neproseknout. Nevím, zdá se, že mě dlaci mají celkem rádi... tedy až do chvíle, kdy to zjistí. Hmm. Ze zamyšlení mě vytrhne znovu její hlas, takže se překvapeně ohlédnu právě ve chvíli, kdy nám upírka vchází do zorného pole. Zvědavě si ji prohlédnu, ale nemyslím si, že bych už měl tu čest. „My nespěcháme, klidně nás předběhni.“ Kouknu nahoru, kde zbývá posledních pár kroků, než budu moct uhnout a přestat blokovat schodiště. Ne, že by mě normálně znervózňoval někdo v zádech, ale tohle nemá s normálně co dělat. Pokud souhlasí nebo se neprojevuje, Poslední schody do patra vezmu rychleji a udělám krok stranou, aby mohla projít. |
| |||
Ošetřovna - hala Rubus, Sem Odkývám Rubusovi jeho slova a starostlivě se podívám na synka. Věřím, že je v těch nejlepších rukách. "Říkala něco o tom, že jí nějaký profesor ovlivnil." zabrblu si spíš pro sebe. "Zkusím nějakého najít. Bude v pořádku? Myslel jsem, že se o zranění postará jeho regenerace." Počkám si na odpověď a pak odejdu hledat teda nějakého profesora. Zkusím Sema, ten by měl mít teď volno. Mám kliku, protože ho zahlédnu v hale. Rychlými kroky k němu zamířím. "Dobrý den, máme problém. Jedna upírka zdivočela, napadla Vengeho, ten je teď na ošetřovně. Nechal jsem jí u bazénů, ale nevím, jestli tam ještě je." shrnu v rychlosti co se stalo. |
doba vygenerování stránky: 1.6801059246063 sekund