| |||
Hala- schody Sigi, Yqi, May Bohužel se mi nepodařilo je dohnat, ač cítím jeho krev, vydám se po stopě, ale cestou zahlédnu koňský zadek, pokusím se jít potichu, ale nějak se mi nedaří. (11%). Tak když už mě určitě slyšeli, promluvim k nim. "Ahoj, kam to jdete? Tady není výtah?" Pach krve by že mě díky koupeli neměl být cítit, akorát ze mě kape voda. Pokud si toho všimnou jen dodám. "Jdu se převlect, ale v klidu já počkám." |
| |||
Schodiště vzhůru Sigi, Mayli Zeptá se sice Sigiho, ale poznámku si neodpustím. "Tady by bylo možné všechno." Vzpomenu si na minulou hodinu a pohodím ocasem sem a tam. Překvapeně se podívám po Mayli, když odvrací zrak. Naprosto netuším, proč to dělá. Nastavím se k Sigimu a když na mne mrkne, připravím se, že se odlepím od země. Když mne zvedne, zabalancuji si trochu vzad, abych se nepřevažovala. Nasadím celkem spokojený odevzdaný výraz, když začneme stoupat do schodů. Hezky hřeje. |
| |||
Učebna A a pomalým krokem k ošetřovně Asi kdo mě cestou potká, pokud někdo Čekám, jestli někdo nevznese nějaký dotaz, ale nevypadá to tak, takže si jen počkám, až všichni zmizí a seskočím z katedry. Doufám, že náležitě ocenili, že jsem jim nedal žádný úkol do příště. Zvážím, co bych mohl dělat, ale do kabinetu se mi vracet nechce - tam by mě mohl někdo hledat. Ale mohl bych se podívat, jak se vede Rubusovi. V mírně zfetované náladě si sice nejsem jistý, jestli je to úplně dobrý nápad, ale co bych tak mohl pokazit? Pomalým krokem a kupodivu v lidské podobě vyrazím směrem k ošetřovně. Vzhledem k tomu, že slyším nějaké dupání, tak zrovna moc nespěchám. |
| |||
Hala a vzhůru Yqi, May Její prohlášení o našich kolejích mě taky zrovna moc neuklidnilo. Vlastně jsem byl mnohem klidnější, když jsem prostě nějak dobloudil do pokoje a nevěděl jsem, co je kolem. Sakra. „Jo, někdo je prostě přirozený klikař a jiný smolař.“ Prohlásím skoro pohřebním tónem, ale pak nad tím mávnu rukou. Začínám si tu na to zvykat a zatím jsem přežil. A to ještě neví, co jsem zač. No tě prsk. Zatímco se Yqi zmenšuje, May si prochází co ví o škole, ale nakonci mě donutí k dalšímu nepěknému uchechtnutí. „Tuhle hodinu jsem neměl, ale pokud to bude vypadat jako na dosavadních hodinách... no řekněme, že tady by se asi mučením mohli nazývat všechny hodiny...“ Trochu se oklepu když si vzpomenu na první pomoc a trochu zblednu, jak se mi zhoupne žaludek nevolností. Radši si tedy přeměřím pohledem kentaurku a jednou rukou si ji chytím pod břichem a druhou před předníma nohama. Doufám, že umí alespoň trochu balancovat. Mrknu na ni, jestli je připravená a pomalu ji zvednu. Vypadalo by to, že váží asi tak tolik co vzduch, kterýému zabírá místo. Minimálně tedy na mě není vidět žádná namáhavá grimasa, jen svaly pod rudou kůží výrazně vystoupí a v očích mi zahrají jiskřičky ohně. „Tak tedy jdeme.“ Nikam nespěchám a krok mám stále stejně lehký. Jen to musí vypadat opravdu komicky. Trochu zakláním hlavu, aby se neškrábla o moje rohy. Po schodech je to o něco zajímavější, ale nic, co už bych jednou nezvládl. A to byla v bezvědomí a ještě jsem s ní táhnul bezvědomou upírku. „Tak povídej něco o sobě, zatím.“ Mrknu na May. Vůbec nezním zadýchaně, prostě jen procházka. |
| |||
DDII Felix, Kisa Vzdávám to, když uslyším co Kisa říká, radši se usadím zpět na postel. Tak odtud se hnedtak nedostaneme. Neznám zrovna moc vlkodlaků, co umí mluvit ve zvířecí podobě lidskou řečí. I když, neslyšela jsem to zrovna u tohohle už? "Pokud se nepletu, nejedná se o adopci." Nadhodím jen, aby se Kisa ještě víc nesekla. Přecijen stačí, že tenhle magor nemůže vystát mě, že. |
| |||
Před DDII Dan, Kisa Když začne s pytlem blech, vrčení podstatně zesílí. Mé jméno slyšela a urážet někoho, na koho nečekaně sáhla? Přimhouřím oči. Jasně, tak to řekni, proměň se, ať můžu proběhnout kolem tebe. Haha, tak tos nepochopila, holčičko. Prostě tu budeme tak dlouho, než vás to přestane bavit a prostě ji zavoláte. Když zmíní adopci, vydám podivný, štěkavý zvuk. Pochybuju, že někdo mimo smečku v tom pozná uchechtnutí. Nehledě na to, že na adopce jsem poněkud mladý. Navíc mě absolutně nezajímá, že ji to netrápí a pokud vím, protijed dostala proti rulíku, ne proti té břečce, co umíchali. Ten má v kapse Dan. Celou srst mám naježenou a je jasné, že nemíním uhnout ani o krok a stále jsem připraven vyrazit. |
doba vygenerování stránky: 1.4845769405365 sekund