| |||
Hala a vzhůru Yqi, May Její prohlášení o našich kolejích mě taky zrovna moc neuklidnilo. Vlastně jsem byl mnohem klidnější, když jsem prostě nějak dobloudil do pokoje a nevěděl jsem, co je kolem. Sakra. „Jo, někdo je prostě přirozený klikař a jiný smolař.“ Prohlásím skoro pohřebním tónem, ale pak nad tím mávnu rukou. Začínám si tu na to zvykat a zatím jsem přežil. A to ještě neví, co jsem zač. No tě prsk. Zatímco se Yqi zmenšuje, May si prochází co ví o škole, ale nakonci mě donutí k dalšímu nepěknému uchechtnutí. „Tuhle hodinu jsem neměl, ale pokud to bude vypadat jako na dosavadních hodinách... no řekněme, že tady by se asi mučením mohli nazývat všechny hodiny...“ Trochu se oklepu když si vzpomenu na první pomoc a trochu zblednu, jak se mi zhoupne žaludek nevolností. Radši si tedy přeměřím pohledem kentaurku a jednou rukou si ji chytím pod břichem a druhou před předníma nohama. Doufám, že umí alespoň trochu balancovat. Mrknu na ni, jestli je připravená a pomalu ji zvednu. Vypadalo by to, že váží asi tak tolik co vzduch, kterýému zabírá místo. Minimálně tedy na mě není vidět žádná namáhavá grimasa, jen svaly pod rudou kůží výrazně vystoupí a v očích mi zahrají jiskřičky ohně. „Tak tedy jdeme.“ Nikam nespěchám a krok mám stále stejně lehký. Jen to musí vypadat opravdu komicky. Trochu zakláním hlavu, aby se neškrábla o moje rohy. Po schodech je to o něco zajímavější, ale nic, co už bych jednou nezvládl. A to byla v bezvědomí a ještě jsem s ní táhnul bezvědomou upírku. „Tak povídej něco o sobě, zatím.“ Mrknu na May. Vůbec nezním zadýchaně, prostě jen procházka. |
| |||
DDII Felix, Kisa Vzdávám to, když uslyším co Kisa říká, radši se usadím zpět na postel. Tak odtud se hnedtak nedostaneme. Neznám zrovna moc vlkodlaků, co umí mluvit ve zvířecí podobě lidskou řečí. I když, neslyšela jsem to zrovna u tohohle už? "Pokud se nepletu, nejedná se o adopci." Nadhodím jen, aby se Kisa ještě víc nesekla. Přecijen stačí, že tenhle magor nemůže vystát mě, že. |
| |||
Před DDII Dan, Kisa Když začne s pytlem blech, vrčení podstatně zesílí. Mé jméno slyšela a urážet někoho, na koho nečekaně sáhla? Přimhouřím oči. Jasně, tak to řekni, proměň se, ať můžu proběhnout kolem tebe. Haha, tak tos nepochopila, holčičko. Prostě tu budeme tak dlouho, než vás to přestane bavit a prostě ji zavoláte. Když zmíní adopci, vydám podivný, štěkavý zvuk. Pochybuju, že někdo mimo smečku v tom pozná uchechtnutí. Nehledě na to, že na adopce jsem poněkud mladý. Navíc mě absolutně nezajímá, že ji to netrápí a pokud vím, protijed dostala proti rulíku, ne proti té břečce, co umíchali. Ten má v kapse Dan. Celou srst mám naježenou a je jasné, že nemíním uhnout ani o krok a stále jsem připraven vyrazit. |
| |||
před DDII Miko, Dan, Felix Jen tak tak stihnu rukou uhnout, když po ní vlkodlak chňapne. Díky bohu máme v tomhle pohledu podobné instinkty. Danielle tiše vyjekne a ustoupí o krok dozadu. Jestli před pár vteřinami vypadala připravená vyrazit, nyní už tomu tak rozhodně není. Výborně a to jsme ji tak dlouho přesvědčovaly. Mírně se zamračím a otočím se zpátky k Felixovi, stále schovaná za bariérou našeho pokoje. „Tak poslouchej ty pytle blech, jestli máš nějaký problém, tak to řekni slovy. Nejsem náš profesor a neumím číst myšlenky,“ na moment se odmlčím a otočím na Danielle. Je to snad kvůli tomu proti jedu? Zamyslím se. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu, abych se uklidnila. „Přicestovala jsem ne více než před hodinou. S těmahle dvěma jsem se začala bavit asi tak před půl hodinou. Jestli ses Miko rozhodl adoptovat a vadí ti, že jí Dan nedala mastičku, tak jí to normálně řekni…navíc Miko sama rozhodně nevypadá, že by ji to trápilo,“ poznamenám. Mám pocit, že mi tady něco uniká a doufám, že tomu tak je, jinak je tato situace na mé poměry trochu absurdní. Pokud se nemýlím, profesor medúze protilátku dal a vyrážky by měly být čistě kosmetická vada. |
| |||
Hala Sigi, Yqueuas „Naštěstí pro mě, v tomhle jsem méně výrazná.“ řeknu a snad poprvé se zatvářím lehce vesele. Možná je to tím, že mám radost, že se se mnou někdo baví a dokonce mě i pomáhá. A to všechno přestože to pro ně znamená něco trochu nepříjemného. To pro mě mimo taťky a jedné Omegy nikdo neudělal. Až by se mě něco nevedlo asi vím, koho budu hledat. Pak mě informuje o způsobech na škole. Asi bych si přála moc, kdybych trvala na pár dnech klidu. Ale výuku snad nějak zvládnu. „Páni, takže první hodina ještě dnes v noci, jo.“ poznamenám a podívám se do rozvrhu. Mám pocit, že v pátek tam něco bylo... A taky že ano. Školní hodiny ukazují něco po osmé. Takže protijedy už nestíhám. „Mám dneska od desíti boj z blízka a od půlnoci umění mučení. To mučení neučí na nás, že ne?“ zeptám se Sigiho. Ygi se mezitím začala zmenšovat. Tentokrát si ale dávám pozor a snažím se na ní dívat co nejméně. |
| |||
U bazénů - ošetřovna Venge, Sonja Utíkám s Vengem v náručí seč mi síly stačí, musím ho dostat na ošetřovnu. Ani nechci pomyslet, co se stane, až se jeho matka dozví, že jsem byl u toho napadení. Nějaká upírka je oproti tomu, jako obtěžující komár. I kdyby na mě skočila, tak s ní na zádech prostě na tu ošetřovnu doběhnu. |
| |||
DDII Miko, Kisa, Felix Musim se tiše uchechtnout, jakým způsobem začíná ta jejich cesta za dobrodružstvím. Nebo poznáním? Ono je to asi jedno. Tady určitě. Já je varovala, ale kdo by mě poslouchal, že? Každopádně tentokrát o Miko strach nemám, jednak sama jen tak vyskočila a pak tenhle vocas by jí asi hned tak neublížil. Na druhou stranu... Koukám, jak nám chlupy zatarasily východ. Už chci málem něco říct, ale Kisa mě předběhne a pokus se vlkodlaka odstrčit. Zjevně neví, jak to tu chodí. Tiše vyjeknu, jak se prudce pohne a radši zavřu oči, abych neviděla, jestli se trefil nebo ne. Hromové vrčení mi jasně napovídá, že dnes žádné žerty a asi fakt nikam nejdu. Klika, že je tohle dívčí pokoj. |
| |||
Před pokojem dlačích dívek II Miko, Kisa, Dan Než se stihnu rozhodnout, co teď udělat, někdo se mě zezadu dotkne. Zareaguju zcela instinktivně a v mžiku scvaknou moje zuby těsně před bariérou pokoje. Krvelačné zavrčení by mělo odradit kohokoli od přibližování se k mé maličkosti, pokud má tedy alespoň půlku mozku v hlavě. Pokývu hlavou ze strany na stranu, ale zuby neschovávám, vrčení neustává a pohled nespouštím ze dvou dívek v pokoji. Vím, že Miko nerada chodí sama. A vím, že nechce, abych kvůli ní někomu ubližoval. A třeba ji zavolají, aby se vrátila, když je nepustím dál. Ano, to by mohlo fungovat. Stejně to nevypadá, že by si hodlala vzít protilátku nějak brzo a dobrovolně a když o to nestojí, já se nebudu vnucovat, ale až po té, co se zbaví toho jedu. Mohlo by jim to dojít? Zatímco promýšlím co dál, dávám si sakra pozor, aby kolem mě ani jedna neproklouzla. A to, že na ně koukám trochu nahoru je dáno jedině tím, že mám skloněnou hlavu níž v podvědomém postoji, kdy si chráním hrdlo a zároveň jsem připravený zaútočit. No tak, volejte o pomoc. |
doba vygenerování stránky: 1.3059461116791 sekund