| |||
Nestačím se divit, co se začne dít, příchodem nové, očividně doktora. A také dalšího nováčka, který si tak nějak dělá co chce. Se zájmem sleduji práci všech, abych z toho něco pochytil. Když jsem však v podstatě vyhozen, jen frustrovaně zafuním. Hádat se ale nebudu, hlad jsem měl už před hodinou. Pokývnutím se tedy rozloučím s Rekkim a zamířím do kuchyně. K mému překvapení tu není ani jeden z těch, co by tu měli být ale jen chlapec, který se statečně cpe. Vezmu si talířek a také si něco nandám, abych do sebe něco hodil, než vezmu něco i na ošetřovnu. Nepochybuji, že ostatní mají také hlad. |
| |||
všichni cestou, všichni na ošetřovně Po chvilce, kdy se celý skleník zformuje, vyjdu jeho dveřmi, které navazují na pateo za školou okolo bazénu. Dveře skleníku za sebou raději zamknu. Rázným krokem vyrazím do školy, než se zastavím a povzdychnu si. Zalovím v kapse, abych vylovil půl obroučkové brýle a nasadil si je. Jinak bych asi za chvíli naboural do zdi. Vejdu zadním vchodem do školy, abych zjistil, že je celá přestavěná. To už jsme ale věděli. Jdu za svými drahými, které se schovávají v ordinaci, abych správně trefil. Rozrazím lítačky a rozhlédnu se po ošetřovně. "Vypadáš hrozně," oznámím tak mimochodem Rekkimu. "Situace?" Prozrazovat by mne mohli leda tak zelené vlasy a jedinečná energie. Momentálně plně nabitá. |
| |||
VŠICHNI Každý kdo je na pozemcích může znenadání ucítit vibrace. Po chvíli to může ucítit i každý v budově. Jemné vibrace. Ti magicky vnímaví mohou pocítit obrovský nárůst energie na pozemcích, vlevo od školy. Každý kdo do toho místa vidí, může vidět, že tráva ve velkém výseku zdivočela. Divoce se kroutí a roste neuvěřitelnou rychlostí do výšky. Nakonec ze země začne vyrůstat i konstrukce, která se rychle vyplňuje skly. Během pár minut stojí vedle školy obrovský skleník. Jakmile na něm zapadne poslední sklo, vibrace ustanou a na pozemky se rozline pronikavá vůně květin. |
doba vygenerování stránky: 1.6948969364166 sekund