| |||
K nástěnce, Hala Sigi, Mayli Do nové debaty se nezapojuji, spíše se soustředím, abych se nevyšvihala na nerovné podlaze. Mám sice výhodu balancu na čtyřech kopytech, ale tak pro jistotu. A jeden nikdy neví, na co tady narazí. Ani nepostřehnu, že jdu v podstatě první. Je to cesta zvenku k mému pokoji a pak jen do haly a mezi schodiště, takže nad tím ani příliš nepřemýšlím. Spokojeně se usmívám, když se o mne takto zapře. Netrvá tedy dlouho a vejdeme do velkolepé obrovské místnosti. Osvětluje jí obří honosný lustr, zhruba uprostřed místnosti. Je tak vysoká, že se strop ztrácí ve tmě. Stěny jsou pokryté obrazy. Napůl nejsou vidět, ale jsou tam. Přejdeme k obří nástěnce. Podívám se na ty dva, ať si najdou co potřebují. |
| |||
Dvůr Yqi, May Je vidět, že zrovna myšlenka na draky ji nenaplňuje nadšením, ale jo, draci jsou celkem fajn, když předpokládáš, že tě chtějí neustále sežrat, u mějí i příjemně překvapit. „Myslím, že tu toho máme podobného mnohem víc, než by si jeden mohl myslet.“ Podotknu jen. Všichni jsme tu z nějakého důvodu a ten u nikoho nebude úplně ideální, vzhledem k tomu, že většina jinde studovat nemůže, co jsem tak pochopil. Tak trochu nenápadně, alespoň doufám, se přiřadím po bok Yqi a dám jí ruku kolem pasu. Nechávám se v podstatě vést – nerad bych se ztrapnil před nováčkem už takhle brzy. |
| |||
Dvůr Sigi, Yqueuas Zatímco Sigi vyjmenovává všechny draky a polodraky na škole já se snažím zapamatovat alespoň jejich počet. Asi se se žádným nechci potkat. Co kdyby mě sežrali? Pamatuje i na to školní řád? A zabránil by jim v tom nějaký zákaz? S jeho další poznámkou přibývá i poznámka v mé hlavě. „Holka, nelez do lesa.“ Načež prohodí pár slov k Yqi. „Jsem ráda, že jsem na tom aspoň v něčem podobně.“ podotknu k tématu tréninku a k tomu, že se všichni mají co učit. Jinak je následuji poměrně blízko, abych se neztratila. Naštěstí, zatím je to tu jednoduché a přehledné. Pokud to takové bude i nadále, obávala jsem se zbytečně. |
| |||
K nástěnce Sigi, Mayli "Nikdo většinou nemusí nic udělat..." Přitakám. Kdyby tady zavedli pravidla džungle, hned by byl klid. Ušklíbnu se, když začne vyjmenovávat draky a zvednu pohled podél stěny hradu, kde je na střeše proti obloze vidět obrys dračice. Nebo tedy část. Nevypadám moc nadšeně, ale nechám to být, když mne pohladí po boku. "Je to dostatečné mučení..." Odfrknu si. Já radši džungli než budovu, trávu než kameny. Na jeho poslední poznámku jen kývnu na souhlas. Vejdeme do budovy. Chodby jsou vysoké a osvětlené loučemi, od kterých nestoupají saze. Ať jdeme po neotesaných hrubých kamenech, má kopyta nevydávají žádný klapavý zvuk. |
doba vygenerování stránky: 1.4462399482727 sekund