| |||
Pláž Pomalu se doplacatím až k jezeru. Zamyšleně si slízávám krev z rozedřené dlaně. Plácnu sebou do písku a s úlevou nechám nohy zmizet. Zavrtím se a posunu se tak, abych mohla ploutví šplouchat ve vodě. Konečně. |
| |||
Dvůr Yqi, May „Máš pravdu, nechápu pořádně proč. A to ani nemusím nic dělat.“ Přitakám na téma bezdůvodného naštvávání se, ale vzápětí se musím rozesmát, když se May zeptá tak překvapeně. Pak začnu na prstech vypočítávat. „Zlatá a šedá dračice, momentálně asi dva modří, ale nejsem si jistý, nevím jak draky odlišit jinak než barvou, ale když to říkají, tak jim to určitě vyvracet nebudu. Pak polodraci. Shrey a Venge.“ Přemýšlím, jestli jsem na někoho nezapomněl. „To jsou asi všichni.“ Znovu se zamyslím. „Ale pochopitelně jsou tu i jiní zajímavý a neméně nebezpeční tvorové. Třeba les je jich úplně plný.“ „Já vím, proto to říkám.“ Pobaveně na ni mrknu a trošku omluvně jí přejedu prsty po boku. „To je trochu málo na to, abych se nemusel bát.“ Podotknu jen na téma dostatečnosti tréningů. Což nakonec může platit i pro May. „Každý se máme hodně co učit. Jinak bychom tu nemuseli být.“ Snažím se vybrat co nejkratší cestu k nástěnce a jsem rád, že jsem před okamžikem viděl plánek. |
| |||
Dvůr Sigi, Yqueuas „Draci?!“ zopakuji překvapeně. Oni všichni ti tvorové z pohádek a legend opravdu existují? Během posledních pár let jsem toho o světě příliš nezjistila a předtím nebylo jak. Evidentně je na světě zajímavých věcí víc, než jsem tušila. „To evidentně“ neodpustím si poznámku ohledně tréninku. Jenže jak to mám trénovat? Copak jde si každého jen tak očichat? Navíc co ty úplňky? Co vlastně o nich dělám? Běhám a lovím. Vždyť ani to nedokáži ovládnout. Nakonec tedy souhlasí s doprovodem k nástěnce. Aspoň něco. Snad tam zjistím kudy dál a možná se mi někde povede i odchytit nějakou dlačici, jenž by mě mohla doprovodit na pokoj. Nebo tam mají popisky místností? I kdyby, někdo by mě mohl vysvětlit, jak to tady vůbec funguje. Ze školního řádu si toho totiž moc nepamatuji. |
| |||
Dvůr Sigi, Mayli Pokrčím rameny. Někdo k ní upřímný být musí. Kdyby tady nebyla, Sigimu bych asi řekla, jak jsem se před tím cítila. "Mám dojem, že tady jsou tak nějak spontánně naštvaní všichni..." Dodám navrch. Na její otázku odpoví první. A stihne se přitom tázavě podívat na mě. Pokrčím rameny. "Hele, já jsem pořád tady." Ohradím se a odfrknu si, když o mne začne mluvit v třetí osobě. Nakonec se naše skupinka pohne směrem do školy. "Trénuju před a po každé hodině." Dodám navrch. |
doba vygenerování stránky: 1.4122760295868 sekund