| |||
Dvůr Yqi, May „Uteklas mi.“ Ušklíbnu se na ni jako neviňátko. S rohy to vždy vypadá zábavně. Yqi je nakonec mnohem ošklivější než já, takže to dívce řekne narovinu, načež se ona chce ujistit a už mám málem na jazyku odmítavou odpověď, když si vzpomenu na situaci tak pět minut zpět a radši si to rozmyslím znovu. „No, když se nad tím tak zamyslím, jsou tu minimálně dva velmi naštvaní draci a fakt nevím, kam teď zmizeli.“ Radši nedodávám, že jsou naštvaní mojí vinou. Zaujatě sleduju, jak se nadechne a málem uvolním moji moc, jak chci vědět kdo všechno je kolem. Pak se ale kousnu do rtu. Dokud nevím o co jde, nechci riskovat. Mohlo by to dost bolet. „Tak to budeš muset asi trénovat. Ale neboj, je tu prej pár smraďochů, co jdou poznat snadno.“ Nasadím lehký tón. Co já vím, jak se čichá a co je líp poznat? Když se zeptá, jestli ji tedy doprovodíme, kouknu na kentaurku a povytáhnu obočí. „Určitě k nástěnce. Jestli dál.“ Pokrčím rameny. „To závisí tady na mé společnici, jestli si nechá pomoct a nebude si chtít zlomit nohu.“ Celkem rozhodně vykročím, nebo se tak aspoň snažím tvářit. „Ale na těch schodech by se taky měla naučit, abych nemusel mít starost, že se zabije cestou na další hodinu.“ |
| |||
Dvůr Sigi, Yqueuas Můj návrh s radou na cestu neprošel. A možná jsem ráda. „Jak na horší? Myslíte, že by mě někdo mohl... “ řeknu a na konci raději jen naznačím prstem tah přes krk. Když si bere plánek, tak lehce rukou cuknu, když se jeho ruka dotkne mé kůže. Slova Yqi mě rovna nepovzbudí. „No... vyčenichat? Nevím...“ začnu, ale zarazím se. Nadechnu. Vydechnu. Je tu fakt velká spousta různých druhů vůní a smradů. Na to, abych je dokázala odlišit od sebe ještě nemám dost zkušenosti. „Nedokáži pachy odlišit od sebe.“ konstatuji trochu smutně. „Doprovodíte mě tam tedy, prosím?“ zeptám se obou. |
| |||
Dvůr Sigi, Mayli Pohodím ocasem, když se najednou začne chovat tak přezíravě. Jsem jen opatrná, co je na tom. Usměji se, když uzná můj nápad jako dobrý plán. "To už tady jednou bylo..." Zabrumlám. Víme jak to dopadlo, že. A stejně jsem se musela dostat dolů. "Inu ráda jsem tě poznala, příjemnou smrt." Zareaguji na její nápad téměř stejně jako Sigi svou poznámkou o doprovodu. Začnou čachrovat nad mapkou. Zvednu tedy od ní pohled a raději se rozhlédnu. |
| |||
Dvůr Yqi, May Zakroutím nad Yqi hlavou. Jakoby to sama neviděla, nezažila. Pak se ozve znovu dívčina a zjevně to myslí dobře. Mrknu na ni. „Já taky nekoušu. Teda většinou. A že něco neumíš, no, to je nás tu víc.“ Pokrčím rameny. Docela mě potěší, že Yqi má docela dobrý nápad. Nástěnka by nám mohla alespoň trochu pomoct. „To zní jako plán.“ Kývnu rohatou hlavou. Co mi ale nedojde je, že jí dělají schody poněkud problém. Tentokrát se ale ušklíbnu malinko zlomyslně. „Když se trochu zmenšíš, mohl bych tě po schodech vynést.“ S námahou spolknu, že by se pochopitelně jednalo o ty zlé schody, ale nechci ji dostávat do ještě nepříjemnějšího postavení. Pak se ozve dlačice s tím, že jí můžeme jen ukázat cestu, ale to se mi zrovna moc nehodí. „Jak je libo. Můžeš tu narazit i na horší doprovod než jsme my dva.“ Povytáhnu jedno obočí, ale pomalu jí vezmu z ruky plánek, který má mezi papíry. Když se při tom lehce dotknu její ruky, moje kůže dost hřeje. Zatím nepálí, ale co není, může být. „Pokud přeci jen chceš jít sama, tady je nástěnka.“ Píchnu prstem do mapky, ne úplně daleko od místa, kde stojíme. Pak mě napadne, co vlastně říkala. „Neměla bys ale bejt schopná... no víš... vyčenichat si je?“ Zeptám se se zájmem. |
doba vygenerování stránky: 1.4627029895782 sekund