| |||
Dvůr Yqi, May „Uteklas mi.“ Ušklíbnu se na ni jako neviňátko. S rohy to vždy vypadá zábavně. Yqi je nakonec mnohem ošklivější než já, takže to dívce řekne narovinu, načež se ona chce ujistit a už mám málem na jazyku odmítavou odpověď, když si vzpomenu na situaci tak pět minut zpět a radši si to rozmyslím znovu. „No, když se nad tím tak zamyslím, jsou tu minimálně dva velmi naštvaní draci a fakt nevím, kam teď zmizeli.“ Radši nedodávám, že jsou naštvaní mojí vinou. Zaujatě sleduju, jak se nadechne a málem uvolním moji moc, jak chci vědět kdo všechno je kolem. Pak se ale kousnu do rtu. Dokud nevím o co jde, nechci riskovat. Mohlo by to dost bolet. „Tak to budeš muset asi trénovat. Ale neboj, je tu prej pár smraďochů, co jdou poznat snadno.“ Nasadím lehký tón. Co já vím, jak se čichá a co je líp poznat? Když se zeptá, jestli ji tedy doprovodíme, kouknu na kentaurku a povytáhnu obočí. „Určitě k nástěnce. Jestli dál.“ Pokrčím rameny. „To závisí tady na mé společnici, jestli si nechá pomoct a nebude si chtít zlomit nohu.“ Celkem rozhodně vykročím, nebo se tak aspoň snažím tvářit. „Ale na těch schodech by se taky měla naučit, abych nemusel mít starost, že se zabije cestou na další hodinu.“ |
| |||
Dvůr Sigi, Yqueuas Můj návrh s radou na cestu neprošel. A možná jsem ráda. „Jak na horší? Myslíte, že by mě někdo mohl... “ řeknu a na konci raději jen naznačím prstem tah přes krk. Když si bere plánek, tak lehce rukou cuknu, když se jeho ruka dotkne mé kůže. Slova Yqi mě rovna nepovzbudí. „No... vyčenichat? Nevím...“ začnu, ale zarazím se. Nadechnu. Vydechnu. Je tu fakt velká spousta různých druhů vůní a smradů. Na to, abych je dokázala odlišit od sebe ještě nemám dost zkušenosti. „Nedokáži pachy odlišit od sebe.“ konstatuji trochu smutně. „Doprovodíte mě tam tedy, prosím?“ zeptám se obou. |
doba vygenerování stránky: 1.4885029792786 sekund