| |||
Dvůr Sigi, Yqueuas Pohledem přeskakuji z jednoho na druhého a zpět. Když Sigi přitáhne Yqi k sobě... No raději zrak odvrátím úplně. Teprve na pro mě určený dotaz zareaguji. „No... “ zvednu desky s informacemi a hledám informaci. „Dlaci, Dívčí pokoj jedna“ přečtu informaci. Jak zřejmé... Vlkodlak bydlí v dlacích. Počkat! To znamená, že jsou i jiní měňavci? zauvažuji nad pojmenováním koleje. |
| |||
Dvůr Sigi, Mayli Chytí mne za ruku a přitahne. Nestihnu si luk přechytit do druhé ruky, takže když se ho dotkne, luk zmizí. Povzdychnu si, ale nechám to být, jsem ráda, že jsem mu blízko. "A kdyby ona nám? Tady dokáže kousat cokoliv. A vraždit." Namítnu trochu pobouřeně, ale nic víc nedělám. Pak ale zamává rozvrhem. To znamená, že musela souhlasit s tím, co se mě snaží ten rohatý profesor naučit. Teprve teď se skutečně uklidním. Minimálně by jí to mělo zpomalit, takže se stihnu bránit. Vzpomenu si, jak jsem naklepala na hodině zadek tý plánici a na tváři se mi na chvíli dokonce objeví spokojený úsměv. |
| |||
Dvůr Yqi, May Tak nějak už znám kentaurku nějakou dobu, takže tuším, co se jí honí v hlavě. Radši jí tedy ruku pevněji chytím a přitáhnu si ji blíž. Pokud mi nebude chtít minimálně vypíchnout oko lukem, tak by ho měla nechat zmizet. Pokud se tak stane, jemně jí políbím hřbet ruky. „Byl by z toho problém, kdybys jí ublížila, pro nás pro oba.“ Kývnu k Mayině ruce, ve které zvedá dobře známý rozvrh. Když jsem si trochu jistější, že nehrozí akutní nebezpečí, alespoň z naší strany, z její mě moc netrápí, znovu věnuju pozornost rusovlásce. „Neboj, tvoje věci budou pravděpodobně už ve tvém pokoji. Pokud mi řekneš, kam patříš, třeba ti pomůžeme najít kde to je.“ Sice se tu stále pramálo vyznám, ale třeba to klapne. Na upírku ale nevypadá. |
| |||
Dvůr Sigi, Yqueuas Jak dělám úkrok vzad, zjišťuji, že už není kam. Za mnou je stěna. Není kam prchnout. Naštěstí pro mě, rudoch, vlastně Sigi, pochopil, že jim asi sotva ublížím. Vždyť se svou výškou metr šedesát jim jsem sotva k hrudi. Kdyby moc chtěli, tak mě téměř můžou rozšlápnout. Inu i podle slov Sigiho mě ještě konec utrpení nečeká. I ta Yques... Do háje Yigi vypadá, že mě hned neprošpikuje. Teprve jakmile se trochu uklidním, všimnu si podezřelé mlhy kolem ní. Zatím, jsem se dívala výše a tam tolik mlhy nebylo. Jen... Jak asi dělá tu mlhu? To všichni kolem čarují? A proč čarují mlhu? „Ano. Nějakým záhadným způsobem. Prvně jsem spadla do nory, pak do místnosti a teď jsem tady.“ vysvětluji svůj příchod Sigimu. „Jo a mám jen tohle...“ dodám a zvednu ruku ve které držím rozvrh a plán budovy. |
doba vygenerování stránky: 1.6144788265228 sekund