| |||
Kolej dlaků - pokoj Miko Miko, Kisa, Felix Držím se trochu křečovitě Miko a je mi celkem jedno, kam jdeme, hlavně, že je to daleko od učebny. Vůbec nechápu, jak můžou bejt ty dvě tak klidné. A to ani nemluvím o otrapovi za náma. Vsadím se, že by mě s chutí zakousnul. S pocitem úlevy vklouznu do dívčího pokoje a v mžiku je na medúzině posteli mimo jejích věcí i moje rozvalená postava. Opatrně vydechnu a pak se podívám, co tam kutí nová dívčina. Tedy liška. Respektive kitsune. Pobaveně se ušklíbnu. Nejsem si jistá, jestli nemá blíž ke mě než k dlakům, ale tak proč ne, nakonec je to jejich věc. Pak promluví a já překvapeně rozšířím oči. Až moc. Nakonec skončím s tím, že mám oči přes půl obličeje, což vytváří skutečně velmi překvapený výraz. "Seš blázen? Na průzkum? Tys nebyla teď na hodině, kde sme málem umřeli?" Jo, asi to dělá ta jejich proklatá regenerace, že to berou tak s klidem. A nebo spíš ta bohorovná sebestřednost. |
| |||
Kolej - před pokoj dlačic Kisa, Miko, Danielle Následuju dívky k naší společence, ale stále se držím pár metrů zpět. Ani mě nenapadne, že bych mohl modrý holce zakázat vstup. Jednak bych se musel proměnit. A pak by z toho byly akorát nepříjemnosti. Počkám tedy trpělivě než všechny projdou a pak teprve proběhnu do místnosti. Nepotřebuju se rozhlížet, abych věděl kam šli, takže jen se za nimi zaklapnou dveře, překonám posledních pár metrů a uvelebím se přímo přede dveřma, aby se každej mohl pohodlně rozplácnout přes můj hřbet. |
| |||
Kolej dlaků, pokoj dívky II Miko se svého úkolu průvodce ujala excelentně, a tak ji bez námitek nechám vést. Bez problémů se dostaneme do druhého patra, na kterém se mimo jiné nachází i knihovna. Výborně, tak to aspoň nebudu muset daleko, pomyslím si spokojeně a následuju medúzu ke dlačí společenské místnosti. Zkontroluji dveře, jež označila za kabinet vedoucího naší koleje. „Profesor Oranil…to si snad zapamatuju,“ kývnu na ni než vstoupíme do naší společenské místnosti. Mám takové tušení, že se v této místnosti moc zdržovat nebudu, nicméně jí minimálně budu muset procházet cestou do našeho pokoje. Tak jako tak je to impozantní pokoj. „Ale les mi to tady asi nevytvoří co,“ poznamenám s úsměvem, když Miko vysvětlí jak společenka funguje. Na moment se zastavím a počkám, než dovnitř vpustí i Danielle. Felixe se snažím ignorovat, tak jako to koneckonců dělá celou cestu i on. Po další sadě schodů konečně dojdeme do mezipatra s dalším ubytováním pro studenty a mimo jiné i tím naším. Pomalu vstoupím do místnosti. Na jedné posteli už jsou věci mé spolubydlící. „To už se ti někdy stalo,“ zamračím se při její poznámce. Mávnutím ruky se mi na zádech vykreslí velký batoh s věcmi. Je to hloupé kouzlo, ale cítím se lépe, když každý nekouká, co nesu. Zavazadlo položím na druhou postel a proměním se do své přirozené podoby. Rozhodně nehodlám spát jako člověk. Nejprve vyskočím na postel, ale je měkká a pro mých 6 ocasů také nedostatečně prostorná. Seskočím tedy dolů a roztáhnu se na zemi vedle lůžka. „Lepší,“ zamručím spokojeně. "Zůstáváš tady? Já asi půjdu na průzkum...navíc v deset mám další hodinu." |
| |||
Dvůr Sigi Nespokojeně zamručím, když polibek tak rychle ukončí. Tady je to samá nespokojenost v poslední době. Podívám se na něj tázavě. Tváří se zvláštně. "Děje se něco?" Zeptám se tedy pro jistotu. "Nevím co by se mělo měnit..." Výraz se změní na nechápavý. |
doba vygenerování stránky: 1.5257019996643 sekund