| |||
PÁNSKÝ POKOJ Č. 2 - OŠETŘOVNA Vykolebám se z pokoje, který za námi zase zapečetím. S rukama hluboko v kapsách a podivné zkroucené póze se vydám přes kolej dolů. Neodpustím si další pohled do zničeného pokoje. Nějaká služtička tam už pracně uklízí. Kdyby byl čas, možná bych si dal i chvíli pauzu. Takhle ji jen věnuji pohled, než pokračujeme ke schodišti. Rozložení školy není zase tak složité, abych netrefil. Předpokládám, že mi jde Gwen v závěsu. Nezamířím do učebny, ale dolů, na ošetřovnu. Třeba to dá Gwen čas na to se aklimatizovat. Nebo jí to vyděsí ještě víc a nebude se ode mne chtít hnout. To spíš. Mno, na hodinu ji přesvědčím a bude dobré, když se nebude toulat sama. Takže vlastně plus plus. Opřu se do lítaček ramenem, abych nemusel vytahovat ruce z kapes. "Dobrý večer," pozdravím osazenstvo, "volali jste o pomoc?" I když očividný problém vidím - a že není jeden - stejně počkám na konkrétní žádost. |
| |||
Butler, Kelly, Vesa, Hillaris, všichni cestou Tiše pomáhám, jak jenom mohu, i když jsem o dost nižší, než oba dva. I když setrvávám v mlčení v mých očích lze vyčíst, jaký strach o něm mám. Když se brána otevře, zatahám ho za rukáv, ale více ho do loučení neruším. Konečně ho dostaneme do bezpečí. Trochu si oddechnu. Ohlédnu se k trojici a zvědavě nakloním hlavu na stranu, když vidím wyverna. Každopádně povinnosti volají. Obejdu skupinku obloukem, abych zmizela v budově a zamířila do skladu. Vybavená vším potřebným zamířím do patra, abych se jala úklidu klučičího pokoje. |
| |||
Pozemky Butler, Maid, Kelly, Tarney, Vesa Samozřejmě, že celé procesí následuji. Dávám pozor na naše okolí, aby se něco nepřihodilo. Náhodně letící projektil, tvor, nebo věž školy. Když se Kelly vrhne do fyzického kontaktu, ostražitě sleduji co se děje, ale přirozený respekt a její inicializování kontaktu mne drží na uzdě. Nakonec se dobaví a profesora odvádějí k bráně. Stále dávám pozor, dokud neprojde skrz. Jak ve skupince zůstaneme jen my, adrenalin trochu opadává. Z ničeho nic škytnu. Rychle si překryji pusu, ale škytnu znovu. Při dalším škytnutí mi mezi rty unikne pár obláčků mlhy. Rychle odcouvám od dívek kousek dál a snažím se zkrotit kroutící se vnitřnosti. Nicméně místo získání kontroly nad svým tělem se z iluze vyloupne oranžový ocas. Následovaný rohy. Než se naděju spontánně se proměním. (70%) I když mi instinkty velí jednu věc, další síly mne svazují k tomu, abych setrvával v blízkosti dívek. Bezradně si tedy kecnu na zadek. |
| |||
Butler, Maid, Kelly, Hillaris, Vesa "Pevně věřím, že tady všechny naučíme ovládání jejich schopností." Ještě jednou ji stisknu v náručí a když stisk povolím, odsunu ji copánky přes ramena. "Dávejte na sebe pozor," pokývnu hlavou k ní, ale i k její společnosti. Telepatická zpráva mne nezanechává klidným, ale momentálně bych ze sebe nevykřesal ani jiskřičku, musím tedy věřit, že si na ošetřovně poradí. S tím se již nechám dvojicí pekelníků odvést k bráně. Než jí projdu, ještě jednou se ohlédnu. |
| |||
Chodba 1.patro – přízemí,nástěnka – sklepení chodba před RM1 Salazar, Komori, Moxxi Usměju se na Salazarovu radu ať na sebe dávám pozor, ale tak to má být jak se říká těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Sparťané byly své doby ti nejlepší vojáci a dodnes se říká sparťanská disciplína. Nicméně jsme domluveni a já jsem ráda, už zase v tom lítám a doufám že to nějakou dobu vydrží. Budu se snažit, ale to jsem se snažila vždy, zasáhly okolnosti nebo to že dotyčný byl kretén. A zatímco čekám že dám Salazarovi na rozloučenou dlouhý a vášnivý polibek on mně předejde, jeho polibek mu opětuji se stejnou vášni a pak sleduji jak odchází. No tak to bychom měli, kam teď? Mohla bych se do těch relaxačních místností podívat sama, sáhnu do kapsy džín než mi dojde že mapa je pořád na pokoji v saku uniformy. Dobrá budu muset zase zpátky k nástěnce. Vydám se tentokrát jinou cestou a dorazím k místu kde je Kirie, jedna dívka a kluk. Neříkala něco o přípravě na další hodinu? Rozhodnu se je nerušit, ale potom mně zarazí trosky dveří a led i tentokrát však odolám dotazům ohledně toho co se zde děje nejspíš zde jde o to o čem mluvil Salazar. Když tak dívka omdlí tak protočím oči a rozhodnu se ani tomuhle nevěnovat pozonost a pokračuji v cestě do přízemí. Před nástěnkou se rozhodnu že se podívám na svůj rozvrh abych viděla co jsem včera zameškala a budu si to muset od Kelly opsat. Takže první hodina je příroda a kouzelní tvorové ... Zavzpomínám si a vybaví se mi nějaký profesor v županu nebo jak se říká tomu co v Japonsku nosí, jo župan to není, ale vypadá to jako župan. Dobrá nechme župan být, pamatuju si z té hodiny něco? Ne prospala jsem to ... co je tu dál? Tak na tohohle profesora si vůbec nepamatuju a co je tu dál? Maskování, to je ta profesorka jejíž hlas mně uspal. Dobrá, ale alespoň už vím jaké jsem včera měla hodiny, teď se podívám na to proč jsem sem přišla, relaxační místnost příroda zní dobře. Ve sklepení chvíli uvažuju jestli nemám vyzkoušet plavecký bazén nebo saunu, ale nakonec pokračuju ke svému cíli. Když však dojdu ke dveřím zjistím že jsou zamčené, přesto se však nedám odradit a zaklepu. „Halo pustíte mně? Jako já si najdu něco jiného, ale ráda bych vyzkoušela tohle.“ Rozhodnu se chvíli klepat a podupávat a pokud se dveře neotevřou zkusím ten plavecký bazén nebo saunu. Aspoň budu mít přípravu na to až nás bude ta profesorka na hodině vařit vlastní šťávě. |
doba vygenerování stránky: 1.4732439517975 sekund