| |||
všichni cestou, všichni na ošetřovně Po chvilce, kdy se celý skleník zformuje, vyjdu jeho dveřmi, které navazují na pateo za školou okolo bazénu. Dveře skleníku za sebou raději zamknu. Rázným krokem vyrazím do školy, než se zastavím a povzdychnu si. Zalovím v kapse, abych vylovil půl obroučkové brýle a nasadil si je. Jinak bych asi za chvíli naboural do zdi. Vejdu zadním vchodem do školy, abych zjistil, že je celá přestavěná. To už jsme ale věděli. Jdu za svými drahými, které se schovávají v ordinaci, abych správně trefil. Rozrazím lítačky a rozhlédnu se po ošetřovně. "Vypadáš hrozně," oznámím tak mimochodem Rekkimu. "Situace?" Prozrazovat by mne mohli leda tak zelené vlasy a jedinečná energie. Momentálně plně nabitá. |
| |||
VŠICHNI Každý kdo je na pozemcích může znenadání ucítit vibrace. Po chvíli to může ucítit i každý v budově. Jemné vibrace. Ti magicky vnímaví mohou pocítit obrovský nárůst energie na pozemcích, vlevo od školy. Každý kdo do toho místa vidí, může vidět, že tráva ve velkém výseku zdivočela. Divoce se kroutí a roste neuvěřitelnou rychlostí do výšky. Nakonec ze země začne vyrůstat i konstrukce, která se rychle vyplňuje skly. Během pár minut stojí vedle školy obrovský skleník. Jakmile na něm zapadne poslední sklo, vibrace ustanou a na pozemky se rozline pronikavá vůně květin. |
| |||
PÁNSKÝ POKOJ Č. 2 - OŠETŘOVNA Vykolebám se z pokoje, který za námi zase zapečetím. S rukama hluboko v kapsách a podivné zkroucené póze se vydám přes kolej dolů. Neodpustím si další pohled do zničeného pokoje. Nějaká služtička tam už pracně uklízí. Kdyby byl čas, možná bych si dal i chvíli pauzu. Takhle ji jen věnuji pohled, než pokračujeme ke schodišti. Rozložení školy není zase tak složité, abych netrefil. Předpokládám, že mi jde Gwen v závěsu. Nezamířím do učebny, ale dolů, na ošetřovnu. Třeba to dá Gwen čas na to se aklimatizovat. Nebo jí to vyděsí ještě víc a nebude se ode mne chtít hnout. To spíš. Mno, na hodinu ji přesvědčím a bude dobré, když se nebude toulat sama. Takže vlastně plus plus. Opřu se do lítaček ramenem, abych nemusel vytahovat ruce z kapes. "Dobrý večer," pozdravím osazenstvo, "volali jste o pomoc?" I když očividný problém vidím - a že není jeden - stejně počkám na konkrétní žádost. |
| |||
Butler, Kelly, Vesa, Hillaris, všichni cestou Tiše pomáhám, jak jenom mohu, i když jsem o dost nižší, než oba dva. I když setrvávám v mlčení v mých očích lze vyčíst, jaký strach o něm mám. Když se brána otevře, zatahám ho za rukáv, ale více ho do loučení neruším. Konečně ho dostaneme do bezpečí. Trochu si oddechnu. Ohlédnu se k trojici a zvědavě nakloním hlavu na stranu, když vidím wyverna. Každopádně povinnosti volají. Obejdu skupinku obloukem, abych zmizela v budově a zamířila do skladu. Vybavená vším potřebným zamířím do patra, abych se jala úklidu klučičího pokoje. |
| |||
Pozemky Butler, Maid, Kelly, Tarney, Vesa Samozřejmě, že celé procesí následuji. Dávám pozor na naše okolí, aby se něco nepřihodilo. Náhodně letící projektil, tvor, nebo věž školy. Když se Kelly vrhne do fyzického kontaktu, ostražitě sleduji co se děje, ale přirozený respekt a její inicializování kontaktu mne drží na uzdě. Nakonec se dobaví a profesora odvádějí k bráně. Stále dávám pozor, dokud neprojde skrz. Jak ve skupince zůstaneme jen my, adrenalin trochu opadává. Z ničeho nic škytnu. Rychle si překryji pusu, ale škytnu znovu. Při dalším škytnutí mi mezi rty unikne pár obláčků mlhy. Rychle odcouvám od dívek kousek dál a snažím se zkrotit kroutící se vnitřnosti. Nicméně místo získání kontroly nad svým tělem se z iluze vyloupne oranžový ocas. Následovaný rohy. Než se naděju spontánně se proměním. (70%) I když mi instinkty velí jednu věc, další síly mne svazují k tomu, abych setrvával v blízkosti dívek. Bezradně si tedy kecnu na zadek. |
| |||
Butler, Maid, Kelly, Hillaris, Vesa "Pevně věřím, že tady všechny naučíme ovládání jejich schopností." Ještě jednou ji stisknu v náručí a když stisk povolím, odsunu ji copánky přes ramena. "Dávejte na sebe pozor," pokývnu hlavou k ní, ale i k její společnosti. Telepatická zpráva mne nezanechává klidným, ale momentálně bych ze sebe nevykřesal ani jiskřičku, musím tedy věřit, že si na ošetřovně poradí. S tím se již nechám dvojicí pekelníků odvést k bráně. Než jí projdu, ještě jednou se ohlédnu. |
doba vygenerování stránky: 1.5244090557098 sekund