| |||
K nástěnce Dan, Kisa, ocásek Ohlédnu se k Dan, ale ta je absolutně duchem nepřítomná, tak se na novou dívku jen zazubím a omluvně pokrčím rameny. Kolem produpe Shrey, ale nějak mne to nechává chladnou. Jen jsem jí do zad hodila nic neříkající pohled a na chvíli semkla rty. Hned na to je zpět veselý úsměv. Společně vyjdeme schody do přízemí. Ocitneme se tak v ohromném prostoru, který osvětluje obří lustr, visící zhruba uprostřed místnosti. Zamířím mezi schodiště, kde stojí dvě sochy a mezi nimi je velká nástěnka. Vlka co nás sleduje si příliš nevšímám. "Tááákže..." protáhnu a zapíchnu prst do mapy na nástěnce. "Koleje jsou v druhém patře... Dole je však jen pokoj, kde jsem byla do teď, přesunuli nás do druhého pokoje, který se nachází v kolejním mezipatře...." přesunu prst na menší mapku stranou. "Aaaaa... Tady to je..." zůstanu hledět na místo na mapě označené jako "pokoj dlaci dívky II". Uchechtnu se. "Úplně vzadu...Typické... Co nejdál to jde..." Otočím se k nové dívce. "Tak se jdem zabydlet!" zavelím. Podívám se na Dan. "Jdeš s námi?" |
| |||
Chodba - k nástěnce Ti šneci, co by si hodinu jistě rádi zopákli Netrpělivě čekám, až se ti zpozdilci vykecají a vzhledem k tomu, že vůbec nedávám pozor, mi uniká smysl celého rozhovoru, i znovu představování naší nové spolužačky. Toužebně koukám směrem pryč a pokud by se měl ukázat profesor dřív, než se pohnout, jsem připravená vypadat, že tu vůbec nejsem, což je v mém podání dosti působivé. Nakonec se skupinka přeci jen pohne dřív než profesor, takže s ulehčením vyrazím znovu vpřed a ani nekomentuju, že se chlupatina drží při nás. |
doba vygenerování stránky: 1.4995329380035 sekund