| |||
Směrem na dvůr Sigi Zamrkám to je pravda. Pomalu kývnu, že já taky. Nemám nejmenší tušení, co se vlastně stalo a proč se dělo co se dělo. A to se mi moc nelíbí, to většinou zachraňuje životy, když vím co se děje. Na jeho otázku záporně zavrtím hlavou. Kdybych to věděla, tak bych se ho takto neptala. Klušu vedle něj a je mi zcela jedno kam. Kolem nás se vznášení obláčky fialovočerné mlhy jako vždy. |
| |||
Zpět ke škole Yqi Nikdo se nás nesnaží zastavit a Yqi vypadá stejně zmateně jako já, což také potvrdí slovy, ale až tehdy, když jsme svědky toho, jak všechno vstane zpět z popela. Lehce se zamračím, jak mi o chuťové smysly znovu cinkne ta cizí příchuť. Aniž bych změnil výraz, otočím se zpět ke škole. „Tak to kdybych věděl... jsem stejně zmatený.... asi jako... jako v té jídelně. Nebo spíš po ní...?“ Poškrábu se ve vlasech. Dějí se tu nyní divné věci a všechny, vypadá to, souvisí s Yqi. „Skutečně ani netušíš, co to mohlo být?“ Krátce po ní mrknu, ale pak se zase zahledím před sebe na zem, protože bych nerad hodil hubu. Pomalu mířím k nádvoří, kde se chci chvíli usadit. |
doba vygenerování stránky: 1.5840361118317 sekund