| |||
Před PM102 - bazény Sven, papa Jeho poznámku nepochopím, takže to nechám být. Když mi ujasní co a jak, rozsvítím se jak lucernička. "To mi moc pomůže, díky." Když mě pobídne, rozloučím se a vesele vyrazím do sklepení. Nicméně čím více se blížím k bazénu, tím zachmuřenější jsem, jak se bojím odpovědi. Když scházím přízemím, jsem tak zamyšlený, že skoro ani nepostřehnu dívku na schodech, kterou míjím. Nakonec sejdu k bazénu. "Papa?" Ozvu se, spíše abych na sebe upozornil, než že bych o něm nevěděl. |
| |||
K nástěnce Dan, Kisa, ocásek Ohlédnu se k Dan, ale ta je absolutně duchem nepřítomná, tak se na novou dívku jen zazubím a omluvně pokrčím rameny. Kolem produpe Shrey, ale nějak mne to nechává chladnou. Jen jsem jí do zad hodila nic neříkající pohled a na chvíli semkla rty. Hned na to je zpět veselý úsměv. Společně vyjdeme schody do přízemí. Ocitneme se tak v ohromném prostoru, který osvětluje obří lustr, visící zhruba uprostřed místnosti. Zamířím mezi schodiště, kde stojí dvě sochy a mezi nimi je velká nástěnka. Vlka co nás sleduje si příliš nevšímám. "Tááákže..." protáhnu a zapíchnu prst do mapy na nástěnce. "Koleje jsou v druhém patře... Dole je však jen pokoj, kde jsem byla do teď, přesunuli nás do druhého pokoje, který se nachází v kolejním mezipatře...." přesunu prst na menší mapku stranou. "Aaaaa... Tady to je..." zůstanu hledět na místo na mapě označené jako "pokoj dlaci dívky II". Uchechtnu se. "Úplně vzadu...Typické... Co nejdál to jde..." Otočím se k nové dívce. "Tak se jdem zabydlet!" zavelím. Podívám se na Dan. "Jdeš s námi?" |
doba vygenerování stránky: 1.5344140529633 sekund