| |||
Chodba Miko a Kisa a Ta co ji okázale ignoruju Tiše si odfrknu nad její jistotou. Hlavně, že ví, kdo by jí neublížil. Radši to ale nebudu rozebírat. „Nemusí to vědět. Zkaženej lektvar může mít dost ošklivé následky. I profesor to přece říkal.“ Neutrálně trhnu ramenem. Nebudu se pouštět do debat o úmyslech. Pak se kolem mě protáhne ta nová dívčina a já jen nakrčím obočí. Jasně, chápu, chce pomoc, ale když jsem já chtěl pomoct nováčkovi, tak sem byl ten špatnej. No uvidíme, co na to Miko. S trhnutím hlavou se proměním zpět do své preferované podoby. |
| |||
Z A rychle na chodbu Všichni, hlavně Miko, Danielle a Felix Přesně jak jsem předpokládala, profesor nemá problém Felixe zpacifikovat a on naštěstí neudělá žádnou scénu. Podle času je naše hodina u konce a nikdo tady nechce trčet déle kvůli roztržkám. Semovo vysvětlení má logiku, ale nepřekvapuje mě. Upřímně mě ani nenapadlo ptát se. Téměř celý život jsem si musela poradit sama a po pár set letech si na to člověk zvykne. Kývnu na znamení, že rozumím a otočím se směrem k Helen. Zdá se být v naprostém pořádku. „Děkuji za pomoc…příště snad budeme chytřejší,“ řeknu s úsměvem a vydám se na chodbu. Chci najít svůj pokoj…vím, že se má spolubydlící jmenuje Miko, ale nejsem si úplně jistá, která z děvčat to je. Dvě z nich se naštěstí zastavily s Felixem na chodbě. Stále se zřejmě nevyrovnal s tím, že medúza nedostala svůj protijed. Pohlédnu na dívku v modrém u schodiště, ale zůstanu stát blíž k těm dvojici u dveří. „Omlouvám se, je některá z vás Miko? Měly bychom být spolubydlící, tak bych jen ráda, aby mě správně nasměrovala. Doprovod by byl jednodušší, ale základní instrukce by mi snad měly postačit,“ pokrčím rameny. Tuším, že mají jiné plány a nemohu mít jistotu, že se mnou budou chtít ztrácet čas. |
| |||
Chodba ve sklepení Felda, Dan Promění se a jen tak si bez rozpaků zevlí ve dveřích. No jak by ne. Střelí pohledem za mne, předpokládám, že na Dan, než se rozhodne promluvit. Uchechtnu se, když zjistím, co ho trápí. "Jo asi jí něco takového dal co?" Zazubím se. Pak mi úsměv zmizí z tváře. "To by nikdy neudělala. Tedy cokoliv, co by mě mělo zabít. A ví to očividně i oni." Ukážu prstem na hádky na hlavě, kteří momentálně jsou celkem zticha a stále docela zaražení. Pokrčím rameny. |
| |||
Chodba ve sklepení Miko Kupodivu se na mě Miko otočí a já na okamžik zaváhám, ale pak se neochotně proměním a střelím pohledem směrem ke druhé dívce, pak se ale zase vrátím očima zpět. "Schovala protijed. Bůhví, co je to mimo vyrážky. Mohlo by tě to zabít a ona ukradla to, co tě toho má zbavit." |
| |||
Chodba ve sklepení Felda, Dan Dan se zastaví ještě pod schodištěm a očividně nervózně čeká, až ji doženu. Zastavila jsem se jen kousek za dveřmi, takže když se zastaví ve dveřích, je docela blízko. Zježený jak ježeček. Tázavě povytáhnu obočí a když se k něčemu nemá, podpořím svůj výraz slovy. "No copak potřebuješ?" |
| |||
A, za těma dvěma Cuknu sebou, když profesor zavrčí a rychlý pohled mi prozradí, že na mě, což doprovodí i velmi nepříjemný pocit blížících se problémů. Jasně, nechce bordel na hodině, ale copak snad začínám já? S odfouknutím si lehnu na kameny a poslouchám odpovědi ostatním i jeho závěrečný proslov. Asi jsme všichni moc nedůvěřivý a zvyklí spoléhat se jen sami na sebe a svoji rodinu. Ještě vezmu na vědomí, že další hodina se bude konat jinde, ale to už mám co dělat, abych upalující dvojici stačil. Nesnažím se je dohánět, ale srst se mi viditelně ježí. Zastavím se ve dveřích. Když se budou ostatní snažit, jistě se kolem mě protáhnou. |
doba vygenerování stránky: 2.2005300521851 sekund