| |||
Chodba sklepení Felda, Dan, Kisa "Když se něco stane, protijed u sebe má." Pokrčím nakonec rameny na jeho starosti. Stejně se pak promění takže rozhovor skončil. Protáhne se kolem něj ta slečna, co spadla do hodiny. Pak se zeptá. Povyjede mi obočí až nad tmavé brýle, které mi sedí na očích. Zalovím v náprsní kapse kožené bundy a vytáhnu papír, který tam nosím. Už mě přestěhovali několikrát, takže se nebudu divit... Jo je to tak... No tak to bude bžunda. Nakonec mávnu dívce stojící nedaleko. "Kisa jsi říkala že jo?" Zazubím se na ní a tak odhalím velmi ostré špičáky. "Jsem Miko. Moje netrpělivá kámoška tamhle je Dan. A očividně budeme bydlet spolu..." Přistoupím k ní a zakřením se. "A vzhledem k tomu, že přestěhovali i mne, tak bude nejlepší, když půjdeme pokoj najít spolu. Začneme u Hlavní nástěnky, abychom věděli, kam jít... Tak pojď..." pokynu jí, ať mě následuje a rozejdu se ke schodům, u kterých čeká Dan, a které ze sklepení vedou přímo do vstupní haly. |
| |||
Chodba Miko a Kisa a Ta co ji okázale ignoruju Tiše si odfrknu nad její jistotou. Hlavně, že ví, kdo by jí neublížil. Radši to ale nebudu rozebírat. „Nemusí to vědět. Zkaženej lektvar může mít dost ošklivé následky. I profesor to přece říkal.“ Neutrálně trhnu ramenem. Nebudu se pouštět do debat o úmyslech. Pak se kolem mě protáhne ta nová dívčina a já jen nakrčím obočí. Jasně, chápu, chce pomoc, ale když jsem já chtěl pomoct nováčkovi, tak sem byl ten špatnej. No uvidíme, co na to Miko. S trhnutím hlavou se proměním zpět do své preferované podoby. |
| |||
Z A rychle na chodbu Všichni, hlavně Miko, Danielle a Felix Přesně jak jsem předpokládala, profesor nemá problém Felixe zpacifikovat a on naštěstí neudělá žádnou scénu. Podle času je naše hodina u konce a nikdo tady nechce trčet déle kvůli roztržkám. Semovo vysvětlení má logiku, ale nepřekvapuje mě. Upřímně mě ani nenapadlo ptát se. Téměř celý život jsem si musela poradit sama a po pár set letech si na to člověk zvykne. Kývnu na znamení, že rozumím a otočím se směrem k Helen. Zdá se být v naprostém pořádku. „Děkuji za pomoc…příště snad budeme chytřejší,“ řeknu s úsměvem a vydám se na chodbu. Chci najít svůj pokoj…vím, že se má spolubydlící jmenuje Miko, ale nejsem si úplně jistá, která z děvčat to je. Dvě z nich se naštěstí zastavily s Felixem na chodbě. Stále se zřejmě nevyrovnal s tím, že medúza nedostala svůj protijed. Pohlédnu na dívku v modrém u schodiště, ale zůstanu stát blíž k těm dvojici u dveří. „Omlouvám se, je některá z vás Miko? Měly bychom být spolubydlící, tak bych jen ráda, aby mě správně nasměrovala. Doprovod by byl jednodušší, ale základní instrukce by mi snad měly postačit,“ pokrčím rameny. Tuším, že mají jiné plány a nemohu mít jistotu, že se mnou budou chtít ztrácet čas. |
doba vygenerování stránky: 1.558454990387 sekund