| |||
Učebňa A --> pozemky kde kedysi bola hájenka Sigi, Modrý, Sin, Tortun, Felix Zatvárim sa trochu sklamane keď mi profesor povie, že si nemôžem z toho nič zobrať. Bolo by pekné mať izbu sama pre seba. Nasleduje prednáška o tom, že sa máme pýtať, ale nemáme sa pýtať príliš, lebo to je vlastne tiež zlé, lebo kto stratí sústredenie čo len na chvíľu tak je nehodný. Len sa zacerím a zapíšem si, že najbližšiu hodinu máme pred skleníkom, aby som na to nezabudla. Zatiaľ čo niektorí moji spolužiaci vystrelia okamžite k dverám, ja si pokojne pobalím veci. A hor sa hľadať Tortuna kým mám voľno, konečne. Môže mi aspoň dorozprávať o mojich...rodičov. Eh, čudné slovo. Pohľad na nahú vlkodlačiu riť, ktorá sa vzápätí premení na chlpatejšiu a väčšiu a blokuje dvere mi nepridá na nálade, keďže som bola pod zemou a nemohla stadeto vypadnúť oknom. Teatrálne nahlas si povzdychnem a rozkráčam sa k dverám. Zväčším si pred sebou štít, takže vyzerám akoby som kráčala v ploskejšom jemne fialovom vajíčku. Uhni. Prsknem na psa a ak okamžite neustúpi, s jemným zaprskaním energie doňho nabágrujem zozadu štítom aby sa pohol smerom von a pomôžem si telekinézou, keby sa zapiera. Dlhými krokmi potom prejdem okolo všetkých ostatných, nevenujúc im pozornosť, štít nechávajú mierne od tela. Už pri schodoch hľadám Tortunovu nezameniteľnú energie v škole, ale nikde ho necítim, preto zamierim von. Tam už čosi zachytím. To je smerom k jeho chajde. Asi je doma...a očividne má aj návštevu. Ďalšie tri energie, ktoré sú mi známe, ma nepotešia, ale čo sa dá robiť. Možno sa aspoň dohodnem na nejaký iný čas. Premením sa, aby som sa tam dostala rýchlejšie a po pá mávnutiach už svištím vzduchom. Keď sa blížim, nestačím sa čudovať ako to tam vyzerá. Najskôr prejdem po spálenisku, kde kedysi stála Tortunova hájenka, potom mrknem na Sin, s ktorou som sa od jej "náboru" nerozprávala a nakoniec s jasne škodoradostným úškrnom na Sigiho, na ktorého som bola ešte stále nahnevaná. Vidím že sa tu celkom dobre bavíte. Pristanem jemne vedľa Tortuna, čelom k ostatným. |
| |||
Chodba sklepení Felda, Dan, Kisa "Když se něco stane, protijed u sebe má." Pokrčím nakonec rameny na jeho starosti. Stejně se pak promění takže rozhovor skončil. Protáhne se kolem něj ta slečna, co spadla do hodiny. Pak se zeptá. Povyjede mi obočí až nad tmavé brýle, které mi sedí na očích. Zalovím v náprsní kapse kožené bundy a vytáhnu papír, který tam nosím. Už mě přestěhovali několikrát, takže se nebudu divit... Jo je to tak... No tak to bude bžunda. Nakonec mávnu dívce stojící nedaleko. "Kisa jsi říkala že jo?" Zazubím se na ní a tak odhalím velmi ostré špičáky. "Jsem Miko. Moje netrpělivá kámoška tamhle je Dan. A očividně budeme bydlet spolu..." Přistoupím k ní a zakřením se. "A vzhledem k tomu, že přestěhovali i mne, tak bude nejlepší, když půjdeme pokoj najít spolu. Začneme u Hlavní nástěnky, abychom věděli, kam jít... Tak pojď..." pokynu jí, ať mě následuje a rozejdu se ke schodům, u kterých čeká Dan, a které ze sklepení vedou přímo do vstupní haly. |
doba vygenerování stránky: 1.4361610412598 sekund