| |||
Chodba ve sklepení Felda, Dan Promění se a jen tak si bez rozpaků zevlí ve dveřích. No jak by ne. Střelí pohledem za mne, předpokládám, že na Dan, než se rozhodne promluvit. Uchechtnu se, když zjistím, co ho trápí. "Jo asi jí něco takového dal co?" Zazubím se. Pak mi úsměv zmizí z tváře. "To by nikdy neudělala. Tedy cokoliv, co by mě mělo zabít. A ví to očividně i oni." Ukážu prstem na hádky na hlavě, kteří momentálně jsou celkem zticha a stále docela zaražení. Pokrčím rameny. |
| |||
Chodba ve sklepení Miko Kupodivu se na mě Miko otočí a já na okamžik zaváhám, ale pak se neochotně proměním a střelím pohledem směrem ke druhé dívce, pak se ale zase vrátím očima zpět. "Schovala protijed. Bůhví, co je to mimo vyrážky. Mohlo by tě to zabít a ona ukradla to, co tě toho má zbavit." |
| |||
Chodba ve sklepení Felda, Dan Dan se zastaví ještě pod schodištěm a očividně nervózně čeká, až ji doženu. Zastavila jsem se jen kousek za dveřmi, takže když se zastaví ve dveřích, je docela blízko. Zježený jak ježeček. Tázavě povytáhnu obočí a když se k něčemu nemá, podpořím svůj výraz slovy. "No copak potřebuješ?" |
| |||
A, za těma dvěma Cuknu sebou, když profesor zavrčí a rychlý pohled mi prozradí, že na mě, což doprovodí i velmi nepříjemný pocit blížících se problémů. Jasně, nechce bordel na hodině, ale copak snad začínám já? S odfouknutím si lehnu na kameny a poslouchám odpovědi ostatním i jeho závěrečný proslov. Asi jsme všichni moc nedůvěřivý a zvyklí spoléhat se jen sami na sebe a svoji rodinu. Ještě vezmu na vědomí, že další hodina se bude konat jinde, ale to už mám co dělat, abych upalující dvojici stačil. Nesnažím se je dohánět, ale srst se mi viditelně ježí. Zastavím se ve dveřích. Když se budou ostatní snažit, jistě se kolem mě protáhnou. |
| |||
A a rychle pryč Neodporuju, poslouchám a hlavně všechno pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Ale nakonec má docela dobrou připomínku - jsme ve škole, abychom se učili a k tomu patří se i ptát. Jeho pokynutí pochopím rychle a přesně a v příštím okamžiku už mizím ke dveřím. Ani mě nenapadne čekat, až se Miko zvedne. Zastavím se až teprve o pár metrů za dveřmi učebny a teprve tam se otočím. Netrpělivě začnu podupávat nožkou, než se vynoří a jen kousek za ní ten otravný vlk. |
doba vygenerování stránky: 1.3752200603485 sekund