| |||
Chodba sklepení Felda, Dan, Kisa "Když se něco stane, protijed u sebe má." Pokrčím nakonec rameny na jeho starosti. Stejně se pak promění takže rozhovor skončil. Protáhne se kolem něj ta slečna, co spadla do hodiny. Pak se zeptá. Povyjede mi obočí až nad tmavé brýle, které mi sedí na očích. Zalovím v náprsní kapse kožené bundy a vytáhnu papír, který tam nosím. Už mě přestěhovali několikrát, takže se nebudu divit... Jo je to tak... No tak to bude bžunda. Nakonec mávnu dívce stojící nedaleko. "Kisa jsi říkala že jo?" Zazubím se na ní a tak odhalím velmi ostré špičáky. "Jsem Miko. Moje netrpělivá kámoška tamhle je Dan. A očividně budeme bydlet spolu..." Přistoupím k ní a zakřením se. "A vzhledem k tomu, že přestěhovali i mne, tak bude nejlepší, když půjdeme pokoj najít spolu. Začneme u Hlavní nástěnky, abychom věděli, kam jít... Tak pojď..." pokynu jí, ať mě následuje a rozejdu se ke schodům, u kterých čeká Dan, a které ze sklepení vedou přímo do vstupní haly. |
| |||
Chodba Miko a Kisa a Ta co ji okázale ignoruju Tiše si odfrknu nad její jistotou. Hlavně, že ví, kdo by jí neublížil. Radši to ale nebudu rozebírat. „Nemusí to vědět. Zkaženej lektvar může mít dost ošklivé následky. I profesor to přece říkal.“ Neutrálně trhnu ramenem. Nebudu se pouštět do debat o úmyslech. Pak se kolem mě protáhne ta nová dívčina a já jen nakrčím obočí. Jasně, chápu, chce pomoc, ale když jsem já chtěl pomoct nováčkovi, tak sem byl ten špatnej. No uvidíme, co na to Miko. S trhnutím hlavou se proměním zpět do své preferované podoby. |
| |||
Z A rychle na chodbu Všichni, hlavně Miko, Danielle a Felix Přesně jak jsem předpokládala, profesor nemá problém Felixe zpacifikovat a on naštěstí neudělá žádnou scénu. Podle času je naše hodina u konce a nikdo tady nechce trčet déle kvůli roztržkám. Semovo vysvětlení má logiku, ale nepřekvapuje mě. Upřímně mě ani nenapadlo ptát se. Téměř celý život jsem si musela poradit sama a po pár set letech si na to člověk zvykne. Kývnu na znamení, že rozumím a otočím se směrem k Helen. Zdá se být v naprostém pořádku. „Děkuji za pomoc…příště snad budeme chytřejší,“ řeknu s úsměvem a vydám se na chodbu. Chci najít svůj pokoj…vím, že se má spolubydlící jmenuje Miko, ale nejsem si úplně jistá, která z děvčat to je. Dvě z nich se naštěstí zastavily s Felixem na chodbě. Stále se zřejmě nevyrovnal s tím, že medúza nedostala svůj protijed. Pohlédnu na dívku v modrém u schodiště, ale zůstanu stát blíž k těm dvojici u dveří. „Omlouvám se, je některá z vás Miko? Měly bychom být spolubydlící, tak bych jen ráda, aby mě správně nasměrovala. Doprovod by byl jednodušší, ale základní instrukce by mi snad měly postačit,“ pokrčím rameny. Tuším, že mají jiné plány a nemohu mít jistotu, že se mnou budou chtít ztrácet čas. |
| |||
Chodba ve sklepení Felda, Dan Promění se a jen tak si bez rozpaků zevlí ve dveřích. No jak by ne. Střelí pohledem za mne, předpokládám, že na Dan, než se rozhodne promluvit. Uchechtnu se, když zjistím, co ho trápí. "Jo asi jí něco takového dal co?" Zazubím se. Pak mi úsměv zmizí z tváře. "To by nikdy neudělala. Tedy cokoliv, co by mě mělo zabít. A ví to očividně i oni." Ukážu prstem na hádky na hlavě, kteří momentálně jsou celkem zticha a stále docela zaražení. Pokrčím rameny. |
| |||
Chodba ve sklepení Miko Kupodivu se na mě Miko otočí a já na okamžik zaváhám, ale pak se neochotně proměním a střelím pohledem směrem ke druhé dívce, pak se ale zase vrátím očima zpět. "Schovala protijed. Bůhví, co je to mimo vyrážky. Mohlo by tě to zabít a ona ukradla to, co tě toho má zbavit." |
| |||
Chodba ve sklepení Felda, Dan Dan se zastaví ještě pod schodištěm a očividně nervózně čeká, až ji doženu. Zastavila jsem se jen kousek za dveřmi, takže když se zastaví ve dveřích, je docela blízko. Zježený jak ježeček. Tázavě povytáhnu obočí a když se k něčemu nemá, podpořím svůj výraz slovy. "No copak potřebuješ?" |
doba vygenerování stránky: 1.4496879577637 sekund